1 I stalo se, že když král sedìl v domì svém, a Hospodin jemu dal odpoèinutí vùkol pøede všemi nepøátely jeho, 2 Øekl král Nátanovi proroku: Pohleï medle, já bydlím v domì cedrovém, truhla pak Boží pøebývá mezi kortýnami. 3 I dí Nátan králi: Cožkoli jest v srdci tvém, jdi, uèiò, nebo Hospodin s tebou jest. 4 Potom té noci stalo se slovo Hospodinovo k Nátanovi, økoucí: 5 Jdi a povìz služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin: Zdaliž ty mi stavìti budeš dùm, v kterémž bych pøebýval? 6 Ponìvadž jsem nebydlil v domì od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské z Egypta, až do dne tohoto, ale pøecházel jsem s stánkem a pøíbytkem sem i tam. 7 Nadto kudyž jsem koli chodil se všechnìmi syny Izraelskými, zdali jsem jedno slovo øekl kterému z soudcù Izraelských, kterémuž jsem pøikázal pásti lid svùj Izraelský, øka: Proè jste mi neustavìli domu cedrového? 8 Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupù: Jáꜜ jsem tì vzal z ovèince od stáda, abys byl vývodou lidu mého Izraelského. 9 A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obracel; všecky také nepøátely tvé vyhladil jsem pøed tváøí tvou, a uèinil jsem tobì jméno veliké, jako jméno vyvýšených na zemi. 10 Zpùsobím tolikéž místo lidu svému Izraelskému, a vštípím jej, a bydliti bude v místì svém a nepohne se více, aniž ho budou více trápiti lidé nešlechetní jako prvé, 11 Hned od toho dne, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem teï dal odpoèinutí tobì pøede všemi nepøátely tvými. Pøesto oznamujeꜜ Hospodin, že on sám tobì dùm vzdìlá. 12 Když se vyplní dnové tvoji, a usneš s otci svými, vzbudím símì tvé po tobì, kteréž vyjde z života tvého, a utvrdím království jeho. 13 Onꜜ ustaví dùm jménu mému, a já utvrdím trùn království jeho až na vìky. 14 Já budu jemu otcem, a on mi bude synem. Kterýž když zhøeší, trestati ho budu metlou lidskou a ranami synù lidských. 15 Ale milosrdenství mé nebude odjato od nìho, tak jako jsem je odjal od Saule, kteréhož jsem zahnal od tváøi tvé. 16 A tak utvrzen bude dùm tvùj a království tvé až na vìky pøed tebou, a trùn tvùj bude stálý až na vìky. 17 Vedlé všech slov tìchto, a podlé všeho vidìní tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi. 18 Tedy všed král David, posadil se pøed Hospodinem a øekl: Kdo jsem já, Panovníèe Hospodine, a jaký jest dùm mùj, že jsi mne pøivedl v ta místa. 19 Nýbrž ještìꜜ se to málo vidìlo, Panovníèe Hospodine, že jsi také mluvil i o domu služebníka svého na dlouhé èasy, ješto jest to povaha lidská, Panovníèe Hospodine. 20 Ale což již více má mluviti David pøed tebou? Však ty znáš služebníka svého, Panovníèe Hospodine. 21 Pro slovo své a podlé srdce svého èiníš všecky tyto vìci veliké, v známost je uvodì služebníku svému. 22 (Protož zveleben jsi Hospodine Bože, nebo není tobì rovného, anobrž není žádného Boha kromì tebe), podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma. 23 Kdo tedy jest jako lid tvùj, jako Izrael, který národ na zemi, jehož by Bùh šel, aby jej sobì vykoupil za lid, a dobyl sobì jména, a uèinil tobì, ó Izraeli, tyto veliké vìci a hrozné v zemi tvé, pøed oblíèejem lidu svého, kterýž jsi sobì vysvobodil z Egypta, z pohanstva bohù jejich? 24 A vzdìlal jsi sobì lid svùj Izraelský, sobì v lid až na vìky, a protož, Hospodine, jsi jejich Bohem. 25 Nyní tedy, Hospodine Bože, slovo to, jímž jsi se zamluvil služebníku svému a domu jeho, naplniž je až na vìky, a uèiò tak, jakž jsi mluvil, 26 Tak aby zvelebováno bylo jméno tvé až na vìky, když se øíkati bude: Hospodin zástupù jest Bùh nad Izraelem, a dùm služebníka tvého Davida aby byl stálý pøed oblíèejem tvým. 27 Nebo ty, Hospodine zástupù, Bože Izraelský, zjevil jsi mnì služebníku svému, øka: Dùm ustavím tobì. Protož usoudil služebník tvùj v srdci svém, aby se modlil tobì modlitbou touto. 28 A tak již, Panovníèe Hospodine, ty sám jsi Bùh, a slova tvá jsou pravda, jimiž jsi zaslíbil služebníku svému dobré vìci tyto. 29 Již tedy raè požehnati domu služebníka svého, aby trval na vìky pøed oblíèejem tvým. Nebo ty jsi, Hospodine Bože, mluvil, že požehnáním tvým požehnán bude dùm služebníka tvého na vìky.