1 Bývali pak i falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budou falešní uèitelé, kteøíž chytøe uvedou sekty zatracení, i toho Pána, kterýž je vykoupil, zapírajíce, uvodíce na sebe rychlé zahynutí. 2 A mnozí následovati budou jejich zahynutí, skrze nìž cesta pravdy bude v porouhání dávána. 3 A lakomì skrze vymyšlené øeèi vámi kupèiti budou; kterýchžto odsouzení již dávno nemešká, a zahynutí jejich nespí. 4 Nebo ponìvadžꜜ Bùh andìlùm, kteøíž zhøešili, neodpustil, ale strhna je do žaláøe, øetìzùm mrákoty oddal, aby k odsouzení chováni byli, 5 I onomu prvnímu svìtu neodpustil, ale sama osmého Noé, kazatele spravedlnosti, zachoval, když potopu na svìt bezbožníkù uvedl. 6 A mìsta Sodomských a Gomorských v popel obrátiv, podvrácením odsoudil, pøíklad budoucím bezbožníkùm na nich ukázav, 7 A spravedlivého Lota, ztrápeného tìch nešlechetníkù chlipným obcováním, vytrhl. 8 Ten zajisté spravedlivý, bydliv mezi nimi, den ode dne hledìním i slyšením spravedlivou duši nešlechetnými jejich skutky trápil. 9 Umíꜜ Pán zbožné z pokušení vytrhnouti, nepravých pak ke dni soudu potrestaných dochovati, 10 A zvláštì tìch, jenž po tìle v žádosti neèisté chodí, a vrchností pohrdají, jsou i smìlí, sobì se zalibující, neostýchají se dùstojnostem porouhati. 11 Ješto andìlé, jsouce vìtší v síle a v moci, neèiní proti nim pøede Pánem potupného soudu. 12 Tito pak jako nerozumná hovada, kteráž za pøirozením jdou, zplozená k zjímání a k zahynutí, tomu, èemuž nerozumìjí, rouhajíce se, v tom svém porušení zahynou, 13 A tak odplatu nepravosti své ponesou, jakožto ti, kteøížto sobì za rozkoš položili, aby se na každý den v libostech svých kochali, nejsouce než poskvrny a mrzkosti, ti, kteøíž s vámi hodujíce, v svých lstech se kochají, 14 Oèi majíce plné cizoložstva, a bez pøestání høešící, pøeluzujíce duše neustavièné, srdce majíce vycvièené v lakomství, synové zloøeèenství. 15 Kteøíž opustivše cestu pøímou, zbloudili, následujíce cesty Balámovy, syna Bozorova, kterýž mzdu nepravosti zamiloval. 16 Ale mìl, od koho by pokárán byl pro svùj výstupek. Nebo jhu poddaná oslice nìmá, èlovìèím hlasem promluvivši, zbránila nemoudrosti proroka. 17 Tiꜜ jsou studnice bez vody, a mlhy vichrem zbouøené, jimžꜜo mrákota tmy chová se na vìènost. 18 Nebo pøepyšnì marné vìci vypravujíce, žádostmi tìla a chlipnostmi loudí ty, kteøíž byli vpravdì utekli od tìch, jenž bludu obcují, 19 Slibujíce jim svobodu, ješto sami jsou služebníci porušení, ponìvadž od kohož kdo jest pøemožen, tomu jest i v službu podroben. 20 Jestliže pak ti, jenž ušli poskvrn svìta, skrze známost Pána a Spasitele Jezukrista, opìt zase v to zapleteni jsouce, pøemoženi byli, uèinìn jest poslední zpùsob jejich horší nežli první. 21 Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého pøikázání. 22 Ale pøihodilo se jim to, což se v pøísloví pravém øíkává: Pes navrátil se k vývratku svému, a svinì umytá do kalištì bláta.