1 Atalia pak matka Ochoziášova viduci, že umøel syn její, vstavši, pomordovala všecko símì královské. 2 Ale Jozaba dcera krále Jehorama, sestra Ochoziášova, vzala Joasa syna Ochoziášova, a ukradši ho z prostøedku synù královských, kteøíž mordováni byli, skryla jej i s chùvou jeho v pokoji, kdež lùže byla. A tak skryli ho pøed Atalií, a není zamordován. 3 I byl s ní v domì Hospodinovì tajnì za šest let, v nichž Atalia kralovala nad zemí. 4 Léta sedmého poslav Joiada, povolal setníkù, hejtmanù a drabantù. I uvedl je k sobì do domu Hospodinova, a uèinil s nimi smlouvu, a zavázav je pøísahou v domì Hospodinovì, ukázal jim syna králova. 5 A pøikázal jim, øka: Tato jest vìc, kterouž uèiníte: Tøetí díl vás, kteøíž pøicházíte v sobotu, a držíte stráž, bude pøi domì královì, 6 A díl tøetí bude u brány Sur, a tøetí díl bude u brány za drabanty, a budete stráž držeti, ostøíhajíce domu tohoto pøed outokem. 7 Vy pak všickni, kteøíž byste odjíti mìli v sobotu, po vykonání povinnosti pøi domì Hospodinovì, ve dvì poboèní stráže rozdìlení, buïte pøi králi. 8 A tak obstoupíte krále vùkol, jeden každý majíce braò svou v rukou svých. Kdož by pak šel do šiku vašeho, aꜜ umøe; a budete pøi králi, když bude vycházeti i když bude vcházeti. 9 Protož uèinili setníci ti všecky vìci tak, jakž byl rozkázal Joiada knìz, a vzavše jeden každý muže své, kteøíž pøicházeli v sobotu a kteøíž odcházeli v sobotu, pøišli k Joiadovi knìzi. 10 I dal knìz setníkùm kopí a pavézy, kteréž byly Davida krále, a kteréž byly v domì Hospodinovì. 11 Stáli pak ti drabanti, jeden každý držíce braò svou v ruce své, od pravé strany domu až do levé strany domu, proti oltáøi a proti domu pøi králi vùkol. 12 Tedy vyvedl syna králova, a vstavil na nìj korunu a ozdobu. I ustanovili jej králem a pomazali ho, a plésajíce rukama, øíkali: Živ buï král! 13 V tom uslyševši Atalia hluk plésajícího lidu, vešla k lidu do domu Hospodinova. 14 A když pohledìla, a aj, král stál na místì vyšším, vedlé obyèeje s knížaty, a trouby byly pøed králem, a všecken lid zemì byl vesel, i troubili v trouby. Tedy roztrhla Atalia roucho své a zkøikla: Spiknutí, spiknutí! 15 Protož rozkázal Joiada knìz tìm setníkùm ustaveným nad vojskem, øka jim: Pusꜜte ji prostøedkem øadu, a i toho, kdož by za ní šel, zabíte meèem. Nebo byl øekl knìz: Aꜜ není zabita v domì Hospodinovì. 16 I pustili ji. Ale když pøišla na cestu, kudy koni vcházejí do domu královského, tu jest zabita. 17 Tedy uèinil Joiada smlouvu mezi Hospodinem a mezi králem, i mezi lidem, aby byli lid Hospodinùv; též mezi králem a mezi lidem. 18 Potom šel všecken lid zemì do domu Bálova, a zboøili jej, i oltáøe jeho a obrazy jeho v kusy stroskotali; Matana také knìze Bálova zabili pøed oltáøi. Knìz pak znovu naøídil pøisluhující v domì Hospodinovì. 19 A pojav ty setníky a hejtmany, i drabanty se vším lidem zemì, provázeli krále z domu Hospodinova, a pøišli cestou k bránì drabantù do domu královského. Kdežto posadil se na stolici královské. 20 I veselil se všecken lid zemì, a mìsto se upokojilo. Atalii pak zabili meèem u domu královského. 21 A byl Joas v sedmi letech, když poèal kralovati.