1 Øekl pak Elizeus: Slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin: O tomto èasu zítra míra mouky bìlné bude za lot støíbra, a dvì míry jeèmene za lot støíbra v bránì Samaøské. 2 I odpovìdìl muži Božímu jeden z knížat, na jehož ruku král zpoléhal, a øekl: Kdyby otevøel Hospodin prùduchy nebeské, zdali by to býti mohlo? Kterýž øekl: Aj, uzøíš oèima svýma, ale nebudeš jísti z toho. 3 Byli pak u vrat brány ètyøi muži malomocní, kteøíž øekli jeden druhému: Co tu sedíme, až bychom zemøíti musili? 4 Díme-li: Poïme do mìsta, hlad jest v mìstì, i zemøeme tam; pakli zde zùstaneme, také zemøeme. Protož nyní poïte, a utecme do vojska Syrských. Budou-li nás živiti, zùstaneme živi; pakli nás zbijí, též zemøeme. 5 Vstavše tedy v soumrak, aby šli k vojsku Syrských, pøišli až k kraji ležení Syrského, a hle, nebylo tu žádného. 6 Nebo Pán uèinil to, aby slyšelo vojsko Syrské hømot vozù a zvuk koòù, a tak hluk vojska velikého. I øekli jeden druhému: Hle, ze mzdy najal proti nám král Izraelský krále Hetejské a krále Egyptské, aby pøipadli na nás. 7 A vstavše, utekli v soumrak a nechali tu stanù svých, a koòù svých i oslù svých, a ležení, tak jakž bylo, a utekli pro zachování života svého. 8 Když tedy pøišli malomocní ti na kraj ležení, všedše do jednoho stanu, jedli a pili, a pobravše v nìm støíbro a zlato i roucha, odešli a schovali. Opìt navrátivše se, vešli do jiného stanu a pobrali v nìm, a odšedše, schovali. 9 I øekli vespolek: Nedobøe dìláme. Den tento jest den dobrých novin, a my mlèíme. Budeme-li èekati až do svitání, postihne nás nepravost; protož nyní poïte, vejdouce, oznamme to domu královskému. 10 A pøišedše, volali na branné mìsta, a povìdìli jim, økouce: Pøišli jsme do ležení Syrského, a aj, nebylo tam žádného, ani hlasu lidského, kromì koní pøivázaných a oslù pøivázaných, a stanù, jakž prvé byli. 11 I volal ten na jiné branné, a ti ohlásili to po všem domì královském. 12 Vstav tedy král v noci, øekl služebníkùm svým: Povím vám nyní, co jsou nám udìlali Syrští. Vìdí, že jsme hladovití, protož vyšli z ležení, aby se skryli v poli, økouce: Když vyjdou z mìsta, zjímáme je živé a vejdeme do mìsta. 13 K tomu odpovídaje jeden z služebníkù jeho, øekl: Nechꜜ, prosím, vezmou pìt koní z tìch, kteøíž pozùstali v mìstì. (Hle, oniꜜ jsou jako i všecko množství Izraelské, jenž zùstali v nìm, hle, jsou jako všecko množství Izraelské, kteréž již hyne.) Ty pošleme a pøezvíme. 14 A tak vzali dva konì vozní, kteréž poslal král za vojskem Syrským, øka: Jdìte a vizte. 15 I jeli za nimi až k Jordánu, a aj, po vší té cestì plno bylo šatù a nádob, kteréž metali od sebe Syrští, splašeni jsouce. Tedy navrátivše se poslové, oznámili to králi. 16 Protož vyšed lid, vzebral ležení Syrské. A byla míra mouky bìlné za lot, a dvì míry jeèmene za lot vedlé øeèi Hospodinovy. 17 Král pak byl ustanovil to kníže, na jehož ruku zpoléhal, u brány. Kteréhož pošlapal lid v bránì, tak že umøel, vedlé øeèi muže Božího, kterouž mluvil, když král k nìmu byl sešel. 18 A stalo se tak, jakž mluvil muž Boží králi, øka: Dvì míry jeèmene budou za lot støíbra, a míra mouky bìlné za lot støíbra zítra o tomto èasu v bránì Samaøské. 19 K èemuž bylo odpovìdìlo kníže muži Božímu, a øeklo: Kdyby otevøel Hospodin prùduchy nebeské, zdali by to podlé øeèi této býti mohlo? Jemuž on øekl: Aj, ty uzøíš oèima svýma, ale z toho jísti nebudeš. 20 A tak se stalo jemu; nebo pošlapal ho lid v bránì, tak že umøel.