1 Øekli pak synové proroètí Elizeovi: Ej, teï místo toto, v nìmž bydlíme s tebou, jest nám tìsné. 2 Medle, nechꜜ jdeme až k Jordánu, abychom vzali odtud jeden každý jedno døevo, a udìláme sobì tu místo, v nìmž bychom bydlili. Jimž øekl: Jdìte. 3 I øekl jeden: Prosím, poï také s služebníky svými. Kterýž odpovìdìl: A já pùjdu. 4 Takž šel s nimi. A když pøišli k Jordánu, sekali døíví. 5 I stalo se, když jeden z nich podtínal døevo, že sekera spadla mu do vody. Tedy zkøikl a øekl: Ach, pane mùj, a ta ještì byla vypùjèená. 6 Jemuž øekl muž Boží: Kamž jest upadla? I ukázal mu to místo. Kterýž uꜜav døevo, uvrhl je tam, a uèinil, aby zplynula sekera. 7 A øekl: Vezmi ji sobì. Kterýž vztáh ruku svou, vzal ji. 8 Když pak král Syrský bojoval proti Izraelovi, a vešel v radu s služebníky svými, øka: Na tom a na tom místì položí se vojsko mé: 9 Tedy poslal muž Boží k králi Izraelskému, øka: Viz, abys netáhl pøes to místo, nebo tam Syrští jsou v zálohách. 10 Protož posílal král Izraelský na to místo, o kterémž mu byl øekl muž Boží, a vystøíhal ho, aby se ho šetøil a to nejednou ani dvakrát. 11 A tak zkormoutil se v srdci svém král Syrský pro tu vìc, a svolav služebníky své, øekl jim: Proè mi neoznámíte, kdo z našich králi Izraelskému donáší? 12 Jemuž øekl jeden z služebníkù jeho: Nikoli, pane mùj králi, ale Elizeus prorok, kterýž jest v Izraeli, oznamuje králi Izraelskému slova, kteráž ty mluvíš v nejtajnìjším pokoji svém. 13 Kterýž øekl: Jdìte a vizte, kde jest, abych poslal a jal jej. I oznámeno jemu tìmito slovy: Hle, jest v Dotain. 14 Protož poslal tam konì a vozy a vojsko veliké. Kteøíž pøitáhše v noci, oblehli mìsto. 15 Vstav pak ráno služebník muže Božího, vyšel, a aj, vojsko obklíèilo mìsto, koni i vozové. I øekl služebník ten jeho k nìmu: Ach, pane mùj, což budeme dìlati? 16 Kterýž odpovìdìl: Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi. 17 I modlil se Elizeus a øekl: Ó Hospodine, otevøi, prosím, oèi jeho, aby vidìl. A tak otevøel Hospodin oèi služebníka toho, a vidìl, a aj, hora ta plná koòù, a vozové ohniví okolo Elizea. 18 A když nepøátelé táhli k nìmu, modlil se Elizeus Hospodinu a øekl: Poraz, prosím, národ tento slepotou. I porazil je slepotou vedlé øeèi Elizeovy. 19 V tom øekl jim Elizeus: Neníꜜ to ta cesta, ani to mìsto. Poïte za mnou, a dovedu vás k muži, kteréhož hledáte. Takž je vedl do Samaøí. 20 I stalo se, když vešli do Samaøí, že øekl Elizeus: Ó Hospodine, otevøi oèi tìchto, aꜜ vidí. Tedy otevøel Hospodin oèi jejich, a vidìli, že jsou u prostøed Samaøí. 21 Øekl pak král Izraelský Elizeovi, když je uzøel: Mám-liž je zmordovati, otèe mùj? 22 Odpovìdìl on: Nemorduj. Zdaliž jsi je zjímal meèem svým a luèištìm svým, abys je zmordoval? Dej jim chleba a vody, aꜜ jedí a pijí, a navrátí se ku pánu svému. 23 A tak pøipravil jim hojnost velikou, a když pojedli a napili se, propustil je. Oni pak navrátili se ku pánu svému, aniž kdy více potom lotøíkové Syrští vskakovali do zemì Izraelské. 24 Stalo se potom, že shromáždil Benadad král Syrský všecka vojska svá, a pøitáh, oblehl Samaøí. 25 Proèež byl hlad veliký v Samaøí; nebo aj, tak dlouho obleženo bylo, až hlava oslová byla za osmdesáte støíbrných, a ètvrtý díl míry káb trusù holubích za pìt støíbrných. 26 I pøihodilo se, když král Izraelský šel po zdi, žena jedna zvolala k nìmu, økuci: Spomoz mi, pane mùj králi. 27 Kterýž øekl: Jestliꜜ nespomùže Hospodin, odkud já mám pomoci tobì? Zdali z humna aneb z presu? 28 Øekl jí ještì král: Cožtì pak? Kteráž odpovìdìla: Žena tato øekla mi: Dej syna svého, abychom ho dnes snìdly, zítra také sníme syna mého. 29 I uvaøily jsme syna mého, a snìdly jsme jej. Potom druhého dne øekla jsem jí: Dej syna svého, abychom ho snìdly. Ale ona skryla syna svého. 30 A když uslyšel král slova ženy té, roztrhl roucha svá. (Když pak on šel po zdi, vidìl lid, an pytel byl na tìle jeho zespod.) 31 Protož øekl král: Toto mi uèiò Bùh a toto pøidej, jestliže zùstane hlava Elizea syna Safatova na nìm dnes. 32 (Elizeus pak sedìl v domì svém, a starší s ním sedìli.) I poslal jednoho z pøístojících svých, a prvé než pøišel posel ten k nìmu, již byl øekl starším: Nevíte-liž, že poslal ten syn vražedlníkùv, aby sꜜal hlavu mou? Šetøtež, když by vcházel ten posel, zavøete dvéøe a odstrète jej ode dveøí. Zdaliž i dusání noh pána jeho není za ním? 33 A když on ještì mluvil s nimi, hle, posel pøicházel k nìmu, a øekl: Aj, toto zlé jest od Hospodina, což mám déle èekati na nìj?