1 Ale chlubiti mi se není dobré, nebo pøišel bych k vypravování o vidìních a zjeveních Pánì. 2 Znám èlovìka v Kristu pøed lety ètrnácti, (v tìle-li, nevím, èili krom tìla, nevím, Bùhꜜ ví,) kterýž byl vtržen až do tøetího nebe. 3 A vím takového èlovìka, (bylo-li v tìle, èili krom tìla, nevím, Bùh ví), 4 Že jest byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší èlovìku mluviti. 5 Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nechci se chlubiti, než toliko nemocmi svými. 6 Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebuduꜜ proto nemoudrým, nebo pravdu povím; ale uskrovnímꜜ, aby nìkdo nesmýšlel více, nežli vidí pøi mnì, aneb slyší ode mne. 7 A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do tìla, totiž andìl satan, aby mne polièkoval, abych se nad míru nepovyšoval. 8 Za to tøikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. 9 Ale øekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboꜜ moc má v nemoci dokonává se. Nejradìji tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mnì pøebývala moc Kristova. 10 Protož libost mám v nemocech svých, v pohanìních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tedy silen jsem. 11 Uèinìn jsem nemoudrým, chlubì se; vy jste mne k tomu pøinutili. Neb já od vás mìl jsem chválen býti; neboꜜ jsem nic menší nebyl velikých apoštolù, aèkoli nic nejsem. 12 Znamení zajisté apoštolství mého prokázána jsou mezi vámi ve vší trpìlivosti, i v divích a v zázracích, a v mocech. 13 Neb co jest, èeho byste vy ménì mìli nežli jiné církve, leè to, že jsem já vás neobtìžoval? Odpusꜜtež mi to bezpráví. 14 Aj, již potøetí hotov jsem pøijíti k vám, a nebuduꜜ vás obtìžovati. Nebo nehledám toho, což jest vašeho, ale vás. Neboꜜ nemají synové rodièùm pokladù shromažïovati, ale rodièové synùm. 15 Jáꜜ pak velmi rád náklad uèiním, i sám se vynaložím za duše vaše, aèkoli velmi vás miluje, málo jsem milován. 16 Ale nechꜜž jest tak, že jsem já vás neobtìžoval, než chytrý jsa, lstí jsem vás zjímal. 17 Zdali skrze nìkoho z tìch, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem vás? 18 Dožádal jsem se Tita, a poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jednìmi šlépìjemi? 19 A zase domníváte-li se, že my se vymlouváme pøed vámi? Pøed oblièejemꜜ Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdìlání. 20 Neboꜜ se bojím, abych snad pøijda k vám, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtìl, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechtìli, aby snad nebyli mezi vámi svárové, závistí, hnìvové, vády, utrhání, reptání, nadýmání, rùznice, 21 Aby mne opìt, když bych pøišel, neponížil Bùh mùj u vás, a plakal bych mnohých z tìch, kteøíž jsou prve høešili, a neèinili pokání z neèistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali.