1 Ó byste mne malièko posnesli v nemoudrosti mé, nýbrž posneste mne. 2 Neboꜜ miluji vás Božím milováním. Zasnoubilꜜ jsem zajisté vás jako èistou pannu oddati jednomu muži, Kristu. 3 Ale bojímꜜ se, aby snad, jakož had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti, kteráž jest v Kristu. 4 Nebo kdyby nìkdo pøijda, jiného Ježíše vám kázal, kteréhož jsme my nekázali, aneb kdybyste jiného ducha pøijali, kteréhož jste prve nepøijali, anebo jiné evangelium, kteréhož jste od nás nevzali, slušnì byste to snášeli. 5 Neboꜜ za to mám, že jsem nic menší nebyl velikých apoštolù. 6 Jestližeꜜ pak jsem nedospìlý v øeèi, však ne v umìní, ale ve všem všudy otevøení jsme vám. 7 Zdali jsem zhøešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, a že jsem darmo evangelium Boží kázal vám? 8 Jiné jsem církve loupil, bera od nich plat k službì vaší. A byv u vás, jsa potøeben, neobtìžoval jsem žádného. 9 Nebo ten nedostatek mùj doplnili bratøí, pøišedše z Macedonie. A ve všech vìcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtìžoval. 10 Jestiꜜ pravda Kristova ve mnì, že chlouba tato nebude mi zmaøena v krajinách Achaiských. 11 Z které pøíèiny? Snad že vás nemiluji? Bùhꜜ ví. 12 Ale což èiním, ještìꜜ èiniti budu, abych odòal pøíèinu tìm, kteøíž hledají pøíèiny k tomu, aby v tom, v èemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my. 13 Nebo takoví falešní apoštolé jsou dìlníci lstiví, promìòujíce se v apoštoly Kristovy. 14 A není div. Nebo i satan promìòuje se v andìla svìtlosti. 15 Protož neníꜜ to tak veliká vìc, jestliže i služebníci jeho promìòují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podle skutkù jejich. 16 Opìt pravím, aby mne nìkdo nemìl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého pøijmìte mne, aꜜ i já se malièko nìco pochlubím. 17 Což mluvím, nemluvímꜜ jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této chlouby. 18 Kdyžꜜ se mnozí chlubí podle tìla, i jáꜜ se pochlubím. 19 Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce sami moudøí. 20 Nebo snesete i to, by vás kdo v službu podrobil, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tváø bil. 21 K zahanbení vašemu pravím, rovnì jako bychom my nìjací špatní byli. Nýbrž v èem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímꜜ i já. 22 Židé jsou? Jsem i já Žid. Izraelští jsou? Jsem i já. Símì Abrahamovo jsou? I já. 23 Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudøe dím:) Nadto já. V pracech býval jsem hojnìji, v ranách pøílišnì, v žaláøích hojnìji, v smrtech èastokrát. 24 Od Židù pìtkrát ètyøidceti ran bez jedné trpìl jsem. 25 Tøikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl ukamenován, tøikrát jsem na moøi tonul, ve dne i v noci v hlubokosti moøské byl jsem. 26 Na cestách èasto, v nebezpeèenství na øekách, v nebezpeèenství od lotrù, v nebezpeèenství od svého pokolení, v nebezpeèenství od pohanù, v nebezpeèenství v mìstì, v nebezpeèenství na poušti, v nebezpeèenství na moøi, v nebezpeèenství mezi falešnými bratøími; 27 V práci a v ustání, v bdìních èasto, v hladu a v žízni, v postech èastokrát, na zimì a v nahotì. 28 Kromì toho, což zevnitø jest, dotírá na mne ten houf na každý den povstávající proti mnì, to jest péèe o všecky sbory. 29 Kdo umdlévá, abych já s ním nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil? 30 Jestližeꜜ se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu. 31 Bùh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na vìky, ví, žeꜜ nelhu. 32 Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostøíhal mìsta Damašku, chtìje mne do vìzení vzíti. 33 Ale já oknem po provaze spuštìn jsem v koši pøes zed, i ušel jsem rukou jeho.