7
1 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, oèišꜜujmež se od všeliké poskvrny tìla i ducha, konajíce posvìcení naše v bázni Boží. 2 Pøijmìtež nás. Žádnémuꜜ jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali. 3 Nepravím toho ku potupì vaší, ponìvadž jsem napøed povìdìl, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemøíti i spolu živi býti. 4 Mnohéꜜ jsem k vám dùvìrnosti, mnohoꜜ se vámi chlubím; naplnìn jsem potìšením, a rozhojòujiꜜ se v radosti ve všelikém soužení našem. 5 Nebo i když jsme byli pøišli do Macedonie, žádného odpoèinutí nemìlo tìlo naše, ale ve všem souženi jsme byli; mìli jsme zevnitø boje, vnitø strachy. 6 Ale ten, jenž tìší ponížené, potìšil nás, Bùh, skrze Titùv pøíchod. 7 A netoliko pøíchodem jeho, ale také i potìšením tím, kteréž on mìl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mnì horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval. 8 A aèkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, aè jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, aèkoli na èas, zarmoutil vás. 9 Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škodì nepøišli skrze nás. 10 Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení pùsobí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek svìta zpùsobuje smrt. 11 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás zpùsobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hnìvu, nýbrž bázeò, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té pøíhodì. 12 A aè psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se køivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás pøed oblièejem Božím. 13 Protož potìšeniꜜ jsme z potìšení vašeho. Ale mnohem hojnìji zradovali jsme se z radosti Titovy, že pooèerstven jest duch jeho ode všech vás, 14 A že chlubil-li jsem se v èem vámi pøed ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdì, tak i chlouba naše, kteráž byla pøed Titem, pravá jest shledána. 15 A hojnìji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem pøijali. 16 Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.