1 I stalo se potom, že pøitáhli synové Moáb a synové Ammon, a s nimi nìkteøí od Ammonitských, proti Jozafatovi na vojnu. 2 A pøišedše, oznámili Jozafatovi, økouce: Pøitáhlo proti tobì množství veliké z zámoøí, z zemì Syrské, a aj, jsou v Hasesontamar, jenž jest Engadi. 3 I ulekl se, a obrátil Jozafat tváø svou k hledání Hospodina, a vyhlásil pùst všemu lidu Judskému. 4 A tak shromáždil se lid Judský, aby hledali Hospodina. Také i ze všech mìst Judských sešli se hledati Hospodina. 5 Tedy stál Jozafat v shromáždìní Judském a Jeruzalémském, v domì Hospodinovì pøed síní novou, 6 A øekl: Hospodine, Bože otcù našich, zdaliž ty sám nejsi Bohem na nebi? Zdaliž ty nepanuješ nade všemi královstvími národù? Zdaliž v ruce tvé není síly a moci, tak že není, kdo by se mohl postaviti proti tobì? 7 Zdaliž jsi ty, Bože náš, nevyhnal obyvatelù zemì této pøed tváøí lidu svého Izraelského, a dal jsi ji semeni Abrahama, milovníka svého na vìky? 8 Kteøížto bydlili v ní, a vzdìlali tobì v ní svatyni, jménu tvému, økouce: 9 Jestliže by na nás pøišly zlé vìci, meè pomsty, buï morová rána, buï hlad, postavíme se pøed tímto domem a pøed tebou, (ponìvadž jméno tvé jest v domì tomto), a budeme volati k tobì v úzkostech svých, i vyslyšíš a vysvobodíš. 10 A nyní, aj, synové Ammon a Moáb, a hora Seir, skrze nìž jsi nedopustil jíti Izraelovi, když se brali z zemì Egyptské, ale uhnuli se od nich, a nepohubili jich, 11 Aj hle, oni odplacejí se nám, pøitáhše, aby nás vyhnali z dìdictví tvého, kteréž jsi právem dìdièným dal nám. 12 Bože náš, zdali jich souditi nebudeš? V násꜜ zajisté není žádné síly proti množství tomuto velikému, kteréž táhne proti nám, aniž my víme, co bychom èiniti mìli, toliko na tì patøí oèi naše. 13 Všecken také lid Judský stáli pøed Hospodinem, též i dítky jich, ženy i synové jejich. 14 Jachaziel pak syn Zachariáše syna Benaiášova, syna Jehielova, syna Mataniášova, Levíta z synù Azafových, nadšen jsa duchem Hospodinovým, u prostøed toho shromáždìní, 15 Øekl: Pozorujte všecken Judo a obyvatelé Jeruzalémští, i ty králi Jozafate. Takto vám praví Hospodin: Nebojte se vy, ani se lekejte množství tohoto velikého; nebo ne váš bude boj, ale Boží. 16 Zítra vytáhnìte proti nim, aj, oni potáhnou po stráni Ziz, a naleznete je pøi konci údolí naproti poušti Jeruel. 17 Nebudete vy bojovati tuto. Postavte se, stùjte a vizte vysvobození Hospodinovo pøi sobì, ó Judo a Jeruzaléme. Nebojte se, aniž se strachujte; zítra vyjdìte proti nim, a Hospodin bude s vámi. 18 I sklonil se Jozafat tváøí k zemi, a všecken lid Judský i obyvatelé Jeruzalémští padli pøed Hospodinem, klanìjíce se Hospodinu. 19 Vstali pak Levítové z synù Kahat a z synù Chóre, aby chválili Hospodina Boha Izraelského hlasem velikým a vysokým. 20 Potom vstavše ráno, vytáhli na poušꜜ Tekoe. A když vycházeli, stál Jozafat a øekl: Slyšte mne, Judo a obyvatelé Jeruzalémští. Vìøte v Hospodina Boha svého, a stane se vám vìrnì; vìøte prorokùm jeho, a šꜜastnì se vám povede. 21 A tak poradiv se s lidem, postavil zpìváky Hospodinu, aby chválili okrasu svatosti, a když by vycházeli sšikovaní k boji, aby oni napøed šli a øíkali: Oslavujte Hospodina, nebo na vìky milosrdenství jeho. 22 Tu chvíli pak, když oni zaèali zpìv a chválení, obrátil Hospodin ty, kteøíž byli v zálohách, na syny Ammon, Moáb a obyvatele hory Seir, ješto však byli pøitáhli proti Judovi, a tak sami se bili. 23 Nebo povstali synové Ammon a Moábští proti obyvatelùm hory Seir, aby zmordovali a shladili je. A když dokonali boj proti obyvatelùm hory Seir, pomáhali sobì a hubili jedni druhé. 24 Mezi tím lid Judský pøitáhl k stráži, kteráž jest na poušti, a uzøeli to množství, a aj, mrtví leží na zemi, aniž kdo ušel. 25 Proèež pøistoupil Jozafat s lidem svým, aby rozebrali loupeže jejich, a nalezli u nich hojnost zboží i klénotù na tìlích zbitých. I rozbitovali toho mezi sebou, tak že unesti nemohli; za tøi dni dìlili ty loupeže, proto že jich mnoho bylo. 26 V den pak ètvrtý shromáždili se do údolí Beracha, a že tu dobroøeèili Hospodinu, protož nazvali jméno místa toho údolí Beracha až do dnešního dne. 27 Zatím obrátili se všickni muži Judští a Jeruzalémští, a Jozafat pøed nimi, aby se navrátili do Jeruzaléma s veselím; nebo byl obveselil je Hospodin nad nepøátely jejich. 28 I vešli do Jeruzaléma s loutnami a harfami a s trubami do domu Hospodinova. 29 Tedy pøipadl strach Boží na všecka království zemská, když uslyšeli, že Hospodin bojoval proti nepøátelùm lidu Izraelského. 30 A tak v pokoji bylo království Jozafatovo; nebo odpoèinutí dal jemu Bùh jeho odevšad. 31 Kraloval pak Jozafat nad Judou. Ve tøidcíti pìti letech byl, když kralovati zaèal, a pìtmecítma let kraloval v Jeruzalémì. Jméno matky jeho Azuba, dcera Silchi. 32 A chodil po cestì Azy otce svého, aniž se uchýlil od ní, èinì to, což pravého jest pøed oèima Hospodinovýma. 33 A však výsosti nebyly zkaženy, nebo ještì lid byl nenastrojil srdce svého k Bohu otcù svých. 34 O jiných pak vìcech Jozafatových, prvních i posledních, sepsáno jest v knihách Jéhu syna Chanani, kterémuž bylo poruèeno, aby to vložil do knihy o králích Izraelských. 35 Potom stovaryšil se Jozafat král Judský s Ochoziášem králem Izraelským, kterýž sobì bezbožnì poèínal. 36 Stovaryšil se pak s ním proto, aby nadìlal lodí, kteréž by pøecházely pøes moøe. I nadìlali lodí v Aziongaber. 37 Protož prorokoval Eliezer syn Dodavahùv z Maresa proti Jozafatovi, øka: Jakž jsi se stovaryšil s Ochoziášem, roztrhl Hospodin skutky tvé. I stroskotány jsou lodí, a tak nemohly se doplaviti pøes moøe.