1 Tehdy na Azariáše syna Odedova sstoupil duch Boží. 2 Proèež vyšed vstøíc Azovi, øekl jemu: Slyšte mne, Azo i všecko pokolení Judovo a Beniaminovo. Hospodin byl s vámi, dokudž jste byli s ním, a budete-li ho hledati, najdete ho; pakli ho opustíte, opustíꜜ vás. 3 Po mnohé zajisté dny Izrael jest bez pravého Boha a bez knìží, uèitelù i bez zákona, 4 Ješto, kdyby se v úzkosti své k Hospodinu Bohu Izraelskému byli obrátili a hledali ho, byliꜜ by ho nalezli. 5 Ale èasù tìchto není bezpeèno vycházeti ani vcházeti; nebo nepokoj veliký jest mezi všemi obyvateli zemì, 6 Tak že šlapá národ po národu, a mìsto po mìstu, proto že Bùh kormoutí je všelijakými úzkostmi. 7 Protož vy posilòte se, a neopouštìjte rukou svých; nebo má mzdu práce vaše. 8 A když slyšel Aza slova ta a proroctví Odeda proroka, posilil se, a vyplénil ohavnosti ze vší zemì Judské a Beniaminské, i z mìst, kteráž byl vzal na hoøe Efraim, a obnovil oltáø Hospodinùv, kterýž byl pøed síní Hospodinovou. 9 Potom shromáždil všecko pokolení Judovo i Beniaminovo, a pøíchozí s nimi z Efraima, Manassesa a Simeona; nebo jich bylo uteklo k nìmu z lidu Izraelského velmi mnoho, vidouce, že Hospodin Bùh jeho jest s ním. 10 I sebrali se do Jeruzaléma tøetího mìsíce, patnáctého léta kralování Azova, 11 A obìtovali Hospodinu v ten den z koøistí pøihnaných, volù sedm set a ovcí sedm tisíc. 12 A vešli v smlouvu, aby hledali Hospodina Boha otcù svých, z celého srdce svého a ze vší duše své, 13 A kdož by koli nehledal Hospodina Boha Izraelského, aby byl usmrcen, buï malý neb veliký, buï muž neb žena. 14 I pøisáhli Hospodinu hlasem velikým, s zvukem na trouby i na pozouny. 15 Všecken zajisté lid Judský radoval se z pøísahy té; nebo celým srdcem svým pøisáhli, a se vší ochotností hledali ho, a nalezli jej. I dal jim odpoèinutí Hospodin se všech stran. 16 Nadto i Maachu matku ssadil Aza král, aby nebyla královnou, proto že byla vzdìlala v háji hroznou modlu. I podꜜal Aza modlu tu hroznou, a zdrobil i spálil ji pøi potoku Cedron. 17 Aèkoli výsosti nebyly zkaženy v lidu Izraelském, srdce však Azovo bylo celé po všecky dny jeho. 18 Vnesl také ty vìci, kteréž posvìceny byly od otce jeho, i to, èehož sám posvìtil, do domu Božího, støíbro, zlato i nádoby. 19 A nebylo války až do léta tøidcátého pátého kralování Azova.