1 I trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým. David pak èím dále tím více se silil, ale dùm Saulùv èím dále tím se více umenšoval. 2 I zrodili se Davidovi synové v Hebronu, z nichž prvorozený jeho byl Amnon z Achinoam Jezreelské; 3 A druhý po nìm Cheleab z Abigail, ženy nìkdy Nábale Karmelského; tøetí pak Absolon, syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur; 4 A ètvrtý Adoniáš syn Haggit, a pátý Sefatiáš syn Abitál; 5 Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy. Ti se zrodili Davidovi v Hebronu. 6 I stalo se, když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem Davidovým, a Abner stateènì zastával domu Saulova, 7 (Mìl pak byl Saul ženinu, jejíž jméno bylo Rizpa, dcera Aja), že øekl Izbozet Abnerovi: I proè jsi všel k ženinì otce mého? 8 Tedy rozhnìvav se Abner velmi pro slova Izbozetova, øekl: I zdali já jsem psí hlava, kterýž jsem proti Judovi dnes uèinil milosrdenství s domem Saule otce tvého, s bratøími jeho i pøíbuznými jeho, a nevydal jsem tì v ruku Davidovu, a však vyhledáváš na mnì dnes nepravosti té ženy. 9 Toto uèiò Bùh Abnerovi a toto mu pøidej, jestliže nedopomohu k tomu Davidovi, jakož jemu pøisáhl Hospodin, 10 Aby pøeneseno bylo království od domu Saulova, a upevnìn byl trùn Davidùv nad Izraelem i nad Judou, od Dan až do Bersabé. 11 A nemohl k tomu nic více odpovìdíti Abnerovi, proto že se ho bál. 12 A tak poslal Abner posly k Davidovi na místì svém, øka: Èí jest zemì? A aby øekli: Uèiò smlouvu se mnou, a aj, ruka má bude s tebou, abych obrátil k tobì všecken Izrael. 13 Jemuž odpovìdìl: Dobøe. Jáꜜ uèiním s tebou smlouvu, a však jedné vìci od tebe žádám, totiž, abys nevidìl tváøi mé, leè prvé dáš pøivésti Míkol dceru Saulovu, když bys chtìl pøijíti, abys vidìl tváø mou. 14 I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby øekli: Dej mi ženu mou Míkol, kterouž jsem sobì zasnoubil ve stu obøízek Filistinských. 15 Poslav tedy Izbozet, vzal ji od muže Faltiele syna Lais. 16 Šel pak s ní muž její, a jda za ní až do Bahurim, plakal. Tedy øekl jemu Abner: Jdi, navraꜜ se zase. I navrátil se. 17 Potom Abner uèinil øeè k starším Izraelským, øka: Pøedešle stáli jste o to, aby David byl králem nad vámi. 18 Protož nyní vykonejtež to; neboꜜ jest Hospodin mluvil o Davidovi, øka: Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svùj Izraelský z ruky Filistinských, a z ruky všech nepøátel jeho. 19 To též mluvil Abner i k Beniaminským. Potom odšel Abner, aby mluvil k Davidovi v Hebronu všecko, což se za dobré vidìlo Izraelovi a všemu domu Beniamin. 20 Když tedy pøišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti mužù, uèinil David Abnerovi i mužùm, kteøíž s ním byli, hody. 21 I øekl Abner Davidovi: Vstanu a pùjdu, abych shromáždil ku pánu svému králi všecken lid Izraelský, kteøíž vejdou s tebou v smlouvu, a budeš kralovati nade všemi, jakož toho žádá duše tvá. I propustil David Abnera, kterýž odšel v pokoji. 22 A aj, služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny, koøisti veliké s sebou nesouce. Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu, nebo byl ho propustil, a již odšel v pokoji. 23 Joáb tedy i všecko vojsko, kteréž bylo s ním, pøišli tam. I oznámili Joábovi, økouce: Byl zde Abner syn Nerùv u krále, ale propustil jej, a odšel v pokoji. 24 Protož všed Joáb k králi, øekl: Co jsi uèinil? Aj, pøišel byl Abner k tobì; proè jsi ho pustil, aby zase odšel? 25 Znáš Abnera syna Nerova. Proto, aby podvedl tebe, pøišel, a aby vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé, a zvìdìl všecko, co ty èiníš. 26 Tedy vyšed Joáb od Davida, poslal posly za Abnerem, kteøíž ho pøivedli zase od èisterny Sírach, o èemž David nic nevìdìl. 27 A když se navrátil Abner do Hebronu, uvedl ho Joáb do prostøed brány, aby s ním mluvil tiše. I udeøil ho v páté žebro, a umøel pro krev Azaele bratra jeho. 28 To když potom David uslyšel, øekl: Èist jsem já i království mé pøed Hospodinem až na vìky od krve Abnera syna Nerova. 29 Nechaꜜ pøijde na hlavu Joábovu i na všecken dùm otce jeho, a nechꜜ není prázden dùm Joábùv toho, jenž by trpìl tok, aneb malomocného a na hùl se podpírajícího, aneb padajícího od meèe a nemajícího chleba. 30 A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera, proto že byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitvì. 31 I øekl David Joábovi a ke všemu lidu, kterýž byl s ním: Roztrhnìte roucha svá, a pøepašte se pytli, a plaète pøed Abnerem. Král pak David šel za márami. 32 A když pochovávali Abnera v Hebronu, pozdvih král hlasu svého, plakal nad hrobem Abnerovým, plakal také všecken lid. 33 V tom naøíkaje král pro Abnera, øekl: Tak-liž jest mìl umøíti Abner, jako umírá nìjaký nièemný èlovìk? 34 Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé mìdìnými poutami nebyly sevøíny, ale padl jsi jako ten, kdož padá od lidí nešlechetných. Tedy ještì více všecken lid plakal nad ním. 35 Potom pøišel všecken lid, a mìli k tomu Davida, aby jedl chléb ještì záhy. Ale David pøisáhl, øka: Toto aꜜ mi uèiní Bùh a toto pøidá, jestliže prvé, než slunce zapadne, okusím chleba aneb èehokoli jiného. 36 Což když poznal všecken lid, líbilo se jim to; a všecko, což èinil král, líbilo se všemu lidu. 37 I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den, že nepošlo to od krále, aby zabili Abnera syna Nerova. 38 Øekl pak král služebníkùm svým: Nevíte-liž, že kníže, a veliké, padlo dnes v Izraeli? 39 A já ještì nyní mdlý jsem, jakožto pomazaný král, muži pak tito, synové Sarvie, jsou mi nepovolní. Odplatiž Hospodin tomu, kdož zle èiní, vedlé zlosti jeho.