1 Nebo i vy sami víte, bratøí, pøíchod náš k vám že jest nebyl daremný. 2 Ale i prve trpìvše, a pohanìní snáševše, (jakož víte) v mìstì Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám smìle evangelium Boží, s mnohými odpory. 3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z neèistoty, ani ve lsti. 4 Ale jakož Bùh nás hodné uèinil toho, aby nám svìøeno bylo evangelium, takꜜ mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich. 5 Anižꜜ jsme zajisté kdy užívali øeèi pochlebné, jakož víte, ani za pøíèinou nìèeho lakomství provodili. Bùhꜜ jest svìdek. 6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, aè jsme mohli vás obtìžovati, jako Kristovi apoštolé. 7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své. 8 Tak naklonìni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí. 9 Nebo pamatujete, bratøí, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtìžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží. 10 Vy jste svìdkové toho i Bùh, kterak jsme svatì, a spravedlivì, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteøíž jste uvìøili, 11 Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potìšovali, 12 I s osvìdèováním, abyste chodili hodnì Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu. 13 Protož i my díky èiníme Bohu bez pøestání, že pøijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, pøijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdì jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své pùsobí v vás vìøících. 14 Vy zajisté, bratøí, následovníci uèinìni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž vìci i vy trpìli od vašeho pokolení, jako i oni od Židù. 15 Kteøíž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní, 16 Nedopouštìjíce nám mluviti pohanùm, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplòovali høíchy své. Nebo vylit jest na nì hnìv Boží koneèný. 17 My pak, bratøí, zbaveni byvše vás na chvíli tìlem, ne srdcem, opravdovìji usilovali jsme vidìti tváø vaši s mnohou žádostí. 18 Protož chtìli jsme pøijíti k vám, (zvláštì já Pavel,) jednou i po druhé, ale pøekazil nám satan. 19 Nebo která jest naše nadìje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy pøed oblièejem Pána našeho Jezukrista v èas pøíchodu jeho? 20 Vy jistì jste sláva naše i radost.