1 Opìt pøišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, økouce: Nevíš-liž, že se David kryje na pahrbku Hachila proti poušti? 2 Protož povstal Saul a táhl na poušꜜ Zif, a s ním tøi tisíce mužù vybraných z Izraele, aby hledal Davida na poušti Zif. 3 I položil se Saul na pahrbku Hachila, kterýž jest proti Jesimon pøi cestì. David pak trvaje na poušti, srozumìl, že Saul za ním pøitáhl na poušꜜ. 4 Nebo poslav David špehéøe, vyzvìdìl jistotnì, že Saul pøitáhl. 5 Tedy vstav David, šel k místu, na nìmž se položil Saul s vojskem. I spatøil David místo, na kterémž ležel Saul a Abner syn Nerùv, hejtman vojska jeho. Saul pak spal, jsa vozy otoèen, lid také ležení svá mìl vùkol nìho. 6 I mluvil David a øekl Achimelechovi Hetejskému a Abizai synu Sarvie, bratru Joábovu, øka: Kdo sstoupí se mnou k Saulovi do ležení? Odpovìdìl Abizai: Já sstoupím s tebou. 7 A tak pøišel David a Abizai k lidu v noci, a aj, Saul leže, spal, jsa vozy otoèen, a kopí jeho vetknuté bylo v zemi u hlavy jeho, Abner pak i lid spali vùkol nìho. 8 Tedy øekl Abizai Davidovi: Dalꜜ Bùh dnes nepøítele tvého v ruku tvou. Protož nyní, medle nechꜜ jej probodnu pojednou kopím až do zemì, tak že nebude potøebí podruhé. 9 Ale David øekl k Abizai: Nezabíjej ho; nebo kdo vztáhna ruku svou na pomazaného Hospodinova, byl by bez viny? 10 Øekl také David: Živꜜ jest Hospodin, leè Hospodin raní jej, aneb den jeho pøijde, aby umøel, aneb na vojnu vytáhna, zahyne: 11 Mnì nedej Hospodin, abych vztáhnouti mìl ruku svou na pomazaného Hospodinova. Ale nyní vezmi medle to kopí, kteréž jest u hlavy jeho, a tu èíši vodnou, a odejdìme. 12 I vzal David kopí a èíši vodnou u hlavy Saulovy, a odešli, tak že žádný nevidìl, ani nezvìdìl, ani neprocítil, ale všickni spali; nebo sen tvrdý Hospodinùv pøipadl byl na nì. 13 A pøešed David na druhou stranu, postavil se na vrchu hory zdaleka; nebo bylo mezi nimi nemalé místo. 14 I zavolal David na lid a na Abnera syna Ner, øka: Což se neozveš, Abner? Odpovídaje pak Abner, øekl: Kdo jsi ty, kterýž voláš na krále? 15 I øekl David Abnerovi: Zdaliž ty nejsi muž? A kdo jest tobì rovný v Izraeli? Proè jsi tedy neostøíhal krále, pána svého? Nebo pøišel jeden z lidu, aby zabil krále, pána tvého. 16 Neníꜜ to dobøe, co jsi uèinil. Živꜜ jest Hospodin, že jste hodni smrti, proto že neostøíháte pána svého, pomazaného Hospodinova. Ale nyní pohleï, kde jest kopí královo a èíše vodná, kteráž byla u hlavy jeho. 17 Tedy poznal Saul hlas Davidùv a øekl: Není-liž to hlas tvùj, synu mùj Davide? Odpovìdìl David: Jest mùj hlas, pane mùj králi. 18 Øekl také: Proè je to, že pán mùj honí služebníka svého? Nebo co jsem uèinil? A co jest zlého v ruce mé? 19 Protož nyní poslyš, prosím, pane mùj králi, slov služebníka svého: Jestliže tì Hospodin vzbudil proti mnì, nechꜜ zachutná obìt, pakli lidé, zloøeèení jsou pøed Hospodinem; nebo mne vyhnali dnes, abych nemohl obcovati dìdictví Hospodinovu, jako by øekli: Jdi, služ bohùm cizím. 20 Ale již aspoò nechꜜ není vylita krev má na zemi bez rozsouzení Hospodinova; nebo vytáhl král Izraelský hledati blechy jedné, rovnì jako by honil koroptvu na horách. 21 I øekl Saul: Zhøešilꜜ jsem, navratiž se, synu mùj Davide. Neboꜜ nebudu více zle èiniti tobì, proto že jsi draze sobì vážil života mého dnešní den. Aj, bláznivì jsem dìlal a bloudil pøenáramnì. 22 A odpovídaje David, øekl: Teï hle kopí královo. Nechꜜ pøijde nìkdo z služebníkù, a vezme je. 23 Hospodin pak navratiž jednomu každému za spravedlnost jeho a vìrnost jeho. Daltì byl zajisté Hospodin tebe dnes v ruku mou, ale nechtìlꜜ jsem vztáhnouti ruky své na pomazaného Hospodinova. 24 A protož jakož jsem já dnes sobì draze vážil života tvého, tak budiž draze vážen život mùj pøed Hospodinem, aby mne vysvobodil ze vší úzkosti. 25 Tedy øekl Saul Davidovi: Požehnaný jsi, synu mùj Davide. Tak èinì, dokážeš ctnosti, a v tom se zmocòuje, zkvetneš. V tom odšel David cestou svou, Saul také navrátil se k místu svému.