20
1 V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, pøišel a mluvil pøed Jonatou: Což jsem uèinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest høích mùj pøed otcem tvým, že hledá bezživotí mého? 2 Kterýž øekl jemu: Odstup to, neumøeš. Aj, neèiníꜜ otec mùj nièeho ani velikého ani malého, èehož by se mi nesvìøil. Jak by tedy otec mùj tajil to pøede mnou! Neníꜜ toho. 3 Nadto pøisáhl také David, (to promluviv: Dobøeꜜ ví otec tvùj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechꜜ neví o tom Jonata, aby nemìl zámutku). Nýbrž jistì, živꜜ jest Hospodin, a živaꜜ jest duše tvá, že sotva jest kroèej mezi mnou a mezi smrtí. 4 Odpovìdìl Jonata Davidovi: Povìz, èehokoli žádáš, a uèiním tobì. 5 I øekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novmìsíce, kdyžto já mám obyèej sedati s králem k jídlu; protož propusꜜ mne, a skryji se na poli až do tøetího veèera. 6 Jestliže by se zvláštnì na mne ptal otec tvùj, øekneš: Prosil mne velice David, aby sbìhl do Betléma mìsta svého; nebo obìt výroèní tam míti má všecka jeho rodina. 7 Øekne-liꜜ: Dobøe, pokoj služebníku tvému; pakliꜜ se rozzlobí, vìz, žeꜜ se doplnila zlost jeho. 8 A tak uèiníš milosrdenství s služebníkem svým, ponìvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliꜜ jest na mnì nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proè bys mne vodil? 9 I øekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liꜜ to jistotnì, že by se doplnila zlost otce mého, aby pøišla na tì, zdaliž neoznámím tobì toho? 10 Øekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobì otec tvùj nìco tvrdì? 11 Odpovìdìl Jonata Davidovi: Poï, vyjdìme na pole. I vyšli oba na pole. 12 Opìt øekl Jonata Davidovi: Hospodin Bùh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto èasu zítra neb pozejtøí, an bude dobøe s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobì, a neoznámím-liꜜ), 13 Toto uèiò Hospodin Jonatovi a toto pøidej. Pakliꜜ se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéꜜ i to zjevím tobì a propustím tì; i pùjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým. 14 A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neuèiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychꜜ i umøel, 15 Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na vìky, zvláštì tehdáž, když Hospodin vypléní nepøátely Davidovy, jednoho každého se svrchku zemì. 16 A tak uèinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, øka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepøátel Davidových. 17 Ještì i pøísahou zavázal Jonata v lásce odmìnné k sobì Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval. 18 I øekl mu Jonata: Zítra bude novmìsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé. 19 Do tøetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a pøijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných. 20 A já tøi støely vystøelím po stranì k nìmu, smìøuje sobì k cíli. 21 Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej støely. Jestliže prostì øeknu služebníku: Hle, støely za tebou blíže sem, pøines je, tedy pøiï, nebo jest pokoj tobì, a neníꜜ žádného nebezpeèenství, živꜜ jest Hospodin. 22 Pakli takto øeknu pacholeti: Hle, støely jsou pøed tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tì Hospodin. 23 Øeèi pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svìdek bude mezi mnou a mezi tebou až na vìky. 24 A tak skryl se David na poli. Byl pak novmìsíce, i sedl král za stùl k jídlu. 25 A sedìl král na stolici své, jakž obyèej mìl, na stolici u stìny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zùstalo prázdné. 26 A však toho dne Saul nic neøíkal, nebo myslil: Nìco se mu pøihodilo, buï že èistý jest neb neèistý. 27 Stalo se pak nazejtøí, druhého dne novmìsíce, že opìt prázdné bylo místo Davidovo. I øekl Saul Jonatovi synu svému: Proè nepøišel syn Izai ani vèera ani dnes k jídlu? 28 Odpovìdìl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma. 29 A øekl: Odpusꜜ mne, prosím, nebo obìt má míti rodina naše v mìstì, a bratr mùj sám rozkázal mi pøijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost pøed oèima tvýma, nechꜜ se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratøí své. Tou pøíèinou nepøišel k stolu královskému. 30 I rozhnìval se Saul náramnì na Jonatu, a øekl jemu: Synu pøevrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobì syna Izai k hanbì své, i k hanbì a lehkosti matky své? 31 Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevnìn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a pøiveï jej ke mnì, nebꜜ jest hoden smrti. 32 Odpovìdìl Jonata Saulovi otci svému, a øekl jemu: Proè má umøíti? Což jest uèinil? 33 I hodil Saul kopím na nìj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida, 34 Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hnìvem, a nejedl toho druhého dne novumìsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehèil otec jeho. 35 Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k èasu uloženému Davidovi, a pachole malé s ním. 36 Tedy øekl pacholeti svému: Bìž a shledej støely, kteréž já vystøelím. I bìželo pachole, a on støílel daleko pøed nìj. 37 Když pak pøišlo pachole až k cíli, k nìmuž støílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a øekl: Zdaliž není støely pøed tebou tam dále? 38 Opìt volal Jonata za pacholetem: Rychle pospìš, nestùj. A tak sebravši pachole Jonatovo støely, vrátilo se k svému pánu. 39 (Pachole pak nic nevìdìlo, toliko Jonata a David vìdìli, co se jedná.) 40 I dal Jonata braò svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a øekl jemu: Jdi, dones do mìsta. 41 A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tváø svou k zemi, poklonil se tøikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl. 42 I øekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobì oba pøisáhli ve jménu Hospodinovu, økouce: Hospodin budiž svìdkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechꜜ trvá až na vìky. 43 A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do mìsta.