1 Stalo se pak jednoho dne, že øekl Jonata syn Saulùv služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Poï, pùjdeme k stráži Filistinských, kteráž jest na oné stranì. Ale otci svému toho nepovìdìl. 2 Saul však zùstával na kraji pahrbku pod jabloní zrnatou, kteráž byla v Migron; a lidu, kterýž byl s ním, bylo okolo šesti set mužù, 3 Tolikéž Achiáš syn Achitobùv, bratra Ichabodova, syna Fínesova, syna Elí, knìze Hospodinova v Sílo, kterýž nosil efod. Ale lid nevìdìl, že by odšel Jonata. 4 Mezi tìmi pak prùchody, jimiž pokoušel se Jonata pøejíti k stráži Filistinských, byla skála pøíkrá k pøecházení s této strany, též skála pøíkrá k pøecházení s oné strany; jméno jedné Bóses, a jméno druhé Seneh. 5 Jedna skála byla na pùlnoci proti Michmas, a druhá na poledne proti Gabaa. 6 I øekl Jonata služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Poï, pøejdìme k stráži tìch neobøezaných, snad bude Hospodin s námi; neboꜜ není nesnadné Hospodinu zachovati ve mnoze aneb v mále. 7 Odpovìdìl odìnec jeho: Uèiò, cožkoli jest v srdci tvém, obraꜜ se, kam chceš; aj, budu s tebou podlé vùle tvé. 8 I øekl Jonata: Aj, my jdeme k mužùm tìm, a ukážeme se jim. 9 Jestliže øeknou nám takto: Poèkejte, až pøijdeme k vám, stùjme na místì svém, a nechoïme k nim. 10 Pakli by øekli takto: Vstupte k nám, jdìme, nebo vydal je Hospodin v ruku naši. To zajisté nám bude za znamení. 11 Ukázali se tedy oba dva stráži Filistinských. I øekli Filistinští: Hle, Hebrejští lezou z dìr, v nichž se byli skryli. 12 I mluvili nìkteøí z stráže té k Jonatovi a k odìnci jeho, a øekli: Vstupte k nám, a povíme vám nìco. Proèež øekl Jonata k odìnci svému: Podiž za mnou, nebo je vydal Hospodin v ruku Izraele. 13 A tak lezl ètvermo Jonata a odìnec jeho za ním. I padali pøed Jonatou, a odìnec jeho mordoval je, jda za ním. 14 A to byla porážka první, v níž zbil Jonata a odìnec jeho okolo dvadcíti mužù, jako v pùl honech rolí dvìma volùm s zápøež. 15 Protož byl strach v tom ležení a na tom poli, i na všem tom lidu; strážní i oni loupežníci dìsili se též, až se zemì tøásla, nebo byla v strachu Božím. 16 A vidouce strážní Saulovi v Gabaa Beniaminovì, oznámili, jak množství to narùzno prchá, a vždy více se potírá. 17 Saul pak øekl lidu, kterýž s ním byl: Vyhledejte i hned a zvìzte, kdo jest z našich odšel. A když vyhledávali, hle, Jonaty nebylo a odìnce jeho. 18 I øekl Saul Achiášovi: Postav sem truhlu Boží. (Truhla pak Boží toho èasu byla s syny Izraelskými.) 19 I stalo se, když ještì mluvil Saul k knìzi, že hømot, kterýž byl v vojštì Filistinských, více se rozcházel a rozmáhal. Protož øekl Saul knìzi: Spusꜜ ruku svou. 20 Shromáždili se tedy Saul i všecken lid, kterýž s ním byl, a pøišli až k té bitvì; a aj, byl meè jednoho proti druhému s hømotem velmi velikým. 21 Hebrejští pak nìkteøí byli s Filistinskými prvé, kteøíž táhli s nimi polem sem i tam; i ti také obrátili se a stáli pøi lidu Izraelském, kterýž byl s Saulem a s Jonatou. 22 Všickni také muži Izraelští, kteøíž se skryli na hoøe Efraim, když uslyšeli, že by utíkali Filistinští, honili je i oni v té bitvì. 23 I vysvobodil Hospodin toho dne Izraele. Boj pak protáhl se až do Betaven. 24 A aèkoli muži Izraelští utrápili se toho dne, však Saul zavázal lid s pøísahou, øka: Zloøeèený muž, kterýž by jedl chléb prvé, než bude veèer, a než se pomstím nad nepøátely svými. A tak neokusil všecken lid chleba. 25 Všecken pak lid té krajiny šli do lesa, kdež bylo hojnost medu po zemi. 26 A když všel lid do lesa, vidìl tekoucí med; žádný však nepøièinil k ústùm svým ruky své, nebo se bál lid té pøísahy. 27 Ale Jonata neslyšev, že otec jeho zavazoval lid pøísahou, vztáhl hùl, kterouž mìl v ruce své, a omoèil konec její v plástu medu, a obrátil ruku svou k ústùm svým; i osvítily se oèi jeho. 28 Odpovídaje pak jeden z lidu, øekl: Velikou pøísahou zavázal otec tvùj lid, øka: Zloøeèený muž, kterýž by jedl chléb dnes, aèkoli zemdlel lid. 29 Tedy øekl Jonata: Zkormoutil otec mùj lid zemì. Pohleïte, prosím, jak se osvítily oèi mé, hned jakž jsem okusil malièko medu toho. 30 Èím více kdyby se byl smìle najedl dnes lid z loupeží nepøátel svých, kterýchž dosáhl? Nebyla-liž by se nyní stala vìtší porážka Filistinských? 31 A tak bili toho dne Filistinské od Michmas až do Aialon; i ustal lid náramnì. 32 Protož obrátil se lid k loupeži, a nabravše ovcí a volù i telat, zbili je na zemi; i jedl lid se krví. 33 I povìdìli Saulovi, økouce: Aj, lid høeší proti Hospodinu, jeda se krví. Kterýž øekl: Pøestoupili jste pøikázaní. Pøivaltež i hned ke mnì kámen veliký. 34 Opìt øekl Saul: Rozejdìte se mezi lid a rcete jim: Pøiveïte ke mnì jeden každý vola svého a jeden každý dobytèe své, a bíte tuto a jezte, i nebudete høešiti proti Hospodinu, jedouce se krví. Pøivedli tedy všecken lid jeden každý vola svého rukou svou té noci a zabíjeli tu. 35 Vzdìlal také Saul oltáø Hospodinu; to nejprvnìjší oltáø udìlal Hospodinu. 36 Potom øekl Saul: Pusꜜme se po Filistinských v noci, a budeme je loupiti až do jitra, aniž zùstavujme z nich koho. Kteøíž øekli: Cožꜜ se koli vidí za dobré, uèiò. Ale knìz øekl: Pøistupme sem k Bohu. 37 I tázal se Saul Boha: Pustím-li se za Filistinskými? Dáš-li je v ruku Izraelovu? I neodpovìdìl mu v ten den. 38 Protož øekl Saul: Pøistupujte sem všecka knížata lidu, a vyzvìzte a vyhledejte, kdo se jest dopustil dnes høíchu nìjakého? 39 Nebo živꜜ jest Hospodin, kterýž vysvobozuje Izraele, že byꜜ pak i na Jonatovi synu mém to bylo, smrtí umøe. I neodpovìdìl jemu žádný ze všeho lidu. 40 Øekl také všemu Izraelovi: Buïte vy na jedné stranì, já pak a Jonata syn mùj budeme na druhé stranì. Odpovìdìl lid Saulovi: Uèiò, cožꜜ se za dobré vidí. 41 Protož øekl Saul Hospodinu Bohu Izraelskému: Ukaž spravedlivì. I pøišlo na Jonatu a Saule, lid pak z toho vyšel. 42 I øekl Saul: Vrzte los mezi mnou a mezi Jonatou synem mým. A postižen jest Jonata. 43 Øekl tedy Saul Jonatovi: Povìz mi, co jsi uèinil? I povìdìl mu Jonata a øekl: Toliko jsem okusil malièko medu koncem holi, kterouž jsem mìl v ruce své, a aj, proto-liž mám umøíti? 44 Odpovìdìl Saul: Toto uèiò mi Bùh a toto pøidej, že smrtí umøeš, Jonato. 45 I øekl lid Saulovi: Což tedy umøíti má Jonata, kterýž uèinil vysvobození toto veliké v Izraeli? Odstup to, živꜜ jest Hospodin, že nespadne vlas s hlavy jeho na zemi, ponìvadž s pomocí Boží uèinil to dnes. I vyprostil lid Jonatu, tak aby nebyl usmrcen. 46 Tedy odtáhl Saul od Filistinských; Filistinští také navrátili se k místu svému. 47 Saul pak uvázav se v království nad Izraelem, bojoval vùkol se všemi nepøátely svými, s Moábskými a s syny Ammon, a s Edomem, i s králi Soba, a s Filistinskými; a kamž se koli obracel, ukrutnost provodil. 48 Sebrav také vojska, porazil Amalecha, a vysvobodil Izraele z ruky zhoubcù jeho. 49 Byli pak synové Saulovi: Jonata a Jesui a Melchisua; a jména dvou dcer jeho, jméno prvorozené Merob, jméno pak mladší Míkol. 50 A jméno manželky Saulovy Achinoam, dcera Achimaasova; jméno pak hejtmana vojska jeho Abner, syn Ner, strýce Saulova. 51 Nebo Cis byl otec Saulùv, a Ner otec Abnerùv, syn Abielùv. 52 Byla pak válka veliká s Filistinskými po všecky dny Saulovy, protož kohožkoli Saul vidìl muže silného, a kohokoli udatného, bral ho k sobì.