1 Byla pak truhla Hospodinova v krajinì Filistinské za sedm mìsícù. 2 Tedy Filistinští povolavše knìží a hadaèù, øekli: Co uèiníme s truhlou Hospodinovou? Oznamte nám, kterak bychom ji odeslali na místo její? 3 Kteøíž odpovìdìli: Jestliže odešlete truhlu Boha Izraelského, neodsílejte jí prázdné, ale všelijak dejte jí obìt za provinìní; tehdy uzdraveni budete, a poznáte, proè ruka jeho neodešla od vás. 4 I øekli: Jakáž jest to obìt za høích, kterouž jí dáti máme? Odpovìdìli: Vedlé poètu knížat Filistinských pìt zadkù zlatých a pìt myší zlatých; nebo rána jednostejná jest na všechnìch, i na knížatech vašich. 5 Udìláte tedy podobenství zadkù svých a podobenství myší svých, kteréž pokazily zemi, i dáte slávu Bohu Izraelskému; snad pozlehèí ruky své nad vámi, i nad bohy vašimi a nad zemí vaší. 6 A proè obtìžujete srdce svá, jako jsou obtížili Egyptští a Farao srdce své? Zdaliž, když divné vìci prokázal pøi nich, nepropustili jich, a oni odešli? 7 A protož udìlejte vùz nový jeden a vezmìte dvì krávy otelené, na kteréž jha nebylo vzkládáno, a zapøáhnìte ty krávy do vozu, a zavøete telata jejich doma, aby za nimi nešla. 8 A vezmouce truhlu Hospodinovu, vstavte ji na vùz; nádoby pak zlaté, kteréž jste dali jí za provinìní, položte v škøiòce po boku jejím, a propusꜜte ji, aꜜ odejde. 9 A šetøte: Jestližeꜜ cestou k cíli svému pùjde do Betsemes, onꜜ jest nám zpùsobil všecko toto zlé pøenáramné; pakli nic, poznáme, že ne ruka jeho dotkla se nás, ale náhodou nám to pøišlo. 10 Uèinili tedy ti muži tak, a vzavše dvì krávy otelené, zapøáhli je do toho vozu, a telata jejich zavøeli doma. 11 A vstavili truhlu Hospodinovu na vùz, i škøiòku i myši zlaté, a podobizny zadkù svých. 12 I šly upøímo krávy cestou, kteráž vede do Betsemes, silnicí jednou pøedce jdouce a øièíce, aniž se uchýlily na pravo aneb na levo. Knížata také Filistinská šla za nimi až ku pomezí Betsemes. 13 Betsemští pak žali tehdáž pšenici v údolí, a pozdvihše oèí svých, uzøeli truhlu; i veselili se, vidouce ji. 14 A když pøijel vùz na pole Jozue Betsemského, tu se zastavil. I byl tu kámen veliký. Tedy zsekavše døíví vozu toho i ty krávy, obìtovali je v obìt zápalnou Hospodinu. 15 Levítové pak složili truhlu Hospodinovu i škøiòku, kteráž byla pøi ní, v níž byly nádoby zlaté, a postavili na ten kámen veliký. Muži pak Betsemští dodávali obìtí zápalných, a obìtovali obìti v ten den Hospodinu. 16 Což vidìvše knížata Filistinská, navrátili se do Akaron téhož dne. 17 Tito jsou pak zadkové zlatí, kteréž dali Filistinští za své provinìní Hospodinu, za Azot jeden, za Gázu jeden, za Aškalon jeden, za Gát jeden, za Akaron jeden. 18 Myši také zlaté, vedlé poètu všech mìst Filistinských, za patero knížetství, od mìsta hrazeného až do vsi nehrazené, a až k kameni tomu velikému, na nìmž postavili truhlu Hospodinovu, kterýž jest až do tohoto dne na poli Jozue Betsemského. 19 Pobil pak Hospodin z mužù Betsemských, kteøíž hledìli do truhly Hospodinovy, pobil, pravím, z lidu padesát tisícù a sedmdesáte mužù. I kvílil lid, proto že uèinil Hospodin v lidu porážku velikou. 20 Protož øekli muži Betsemští: Kdož bude moci ostáti pøed Hospodinem Bohem svatým tímto? A k komu odejde od nás? 21 I poslali posly k obyvatelùm Kariatjeharim, økouce: Vrátili zase Filistinští truhlu Hospodinovu; pøiïte, vezmìte ji k sobì.