1 A aj, muž Boží pøišel z Judstva s slovem Hospodinovým do Bethel, tehdáž když Jeroboám, stoje u oltáøe, kadil. 2 I zvolal proti oltáøi slovem Hospodinovým, øka: Oltáøi, oltáøi, toto praví Hospodin: Hle, syn narodí se domu Davidovu, jménem Joziáš, kterýž obìtovati bude na tobì knìží výsostí, jenž zapalují kadidlo na tobì; i kosti lidské páliti budou na tobì. 3 I dal téhož dne znamení, øka: Totoꜜ jest znamení, že mluvil Hospodin: Aj, oltáø roztrhne se a vysype se popel, kterýž jest na nìm. 4 V tom uslyšev král Jeroboám slovo muže Božího, že zvolal proti oltáøi v Bethel, vztáhl ruku svou od oltáøe a øekl: Jmìte ho. I uschla ruka jeho, kterouž vztáhl proti nìmu, a nemohl ji zase pøitáhnouti k sobì. 5 Oltáø také se roztrhl, a vysypal se popel z oltáøe podlé znamení, kteréž byl pøedpovìdìl muž Boží slovem Hospodinovým. 6 Protož mluvil král a øekl tomu muži Božímu: Pomodl se medle Hospodinu Bohu svému a pros za mne, abych mohl pøitáhnouti ruku svou k sobì. I modlil se muž Boží Hospodinu, a pøitáhl král ruku zase k sobì, a byla jako prvé. 7 Tedy øekl král muži Božímu: Poï se mnou domù a posilò se, a dámꜜ dar. 8 I øekl muž Boží králi: Bys mi dal polovici domu svého, nešel bych s tebou, aniž bych jedl chleba, aniž bych pil vody na místì tomto. 9 Nebo tak mi pøikázal slovem svým Hospodin, øka: Nebudeš jísti chleba, ani píti vody, aniž se navrátíš tou cestou, kterouž jsi pøišel. 10 A tak odšel jinou cestou, a nenavrátil se tou cestou, kterouž byl pøišel do Bethel. 11 Prorok pak jeden starý bydlil v Bethel, jehož syn pøišed, vypravoval mu všecky vìci, kteréž uèinil muž Boží toho dne v Bethel; i slova, kteráž mluvil králi, vypravovali otci svému. 12 Tedy øekl jim otec jejich: Kterou cestou šel? I ukázali mu synové jeho cestu, kterouž šel ten muž Boží, kterýž byl z Judstva pøišel. 13 Zatím øekl synùm svým: Osedlejte mi osla. Kteøíž osedlali mu osla, a on vsedl na nìj. 14 A jel za mužem Božím a nalezl jej, an sedí pod dubem. I øekl jemu: Ty-li jsi ten muž Boží, kterýž jsi pøišel z Judstva? A on odpovìdìl: Jsem. 15 Kterýž øekl jemu: Poï se mnou domù, a pojíš chleba. 16 Ale on odpovìdìl: Nemohuꜜ se navrátiti, ani jíti s tebou, aniž budu jísti chleba, ani píti vody s tebou na místì tomto. 17 Nebo stala se ke mnì øeè slovem Hospodinovým: Nebudeš tam jísti chleba, ani píti vody; nenavrátíš se, jda touž cestou, kterouž jsi šel. 18 Jemuž odpovìdìl: Takéꜜ já prorok jsem jako i ty, a mluvil ke mnì andìl slovem Hospodinovým, øka: Navraꜜ ho s sebou do domu svého, aꜜ pojí chleba a napije se vody. To pak sklamal jemu. 19 Takž se navrátil s ním, a jedl chléb v domì jeho a pil vodu. 20 Když pak oni sedìli za stolem, stalo se slovo Hospodinovo k proroku tomu, kterýž onoho byl zase navrátil. 21 A zvolal na muže Božího, kterýž byl pøišel z Judstva, øka: Toto praví Hospodin: Proto že jsi na odpor uèinil øeèi Hospodinovì, a neostøíhal jsi pøikázaní, kteréžꜜ vydal Hospodin Bùh tvùj, 22 Ale navrátils se a jedls chléb, a pils vodu na místì, o kterémžꜜ øekl: Nebudeš jísti chleba, ani píti vody: nebudeꜜ pochováno tìlo tvé v hrobì otcù tvých. 23 Tedy když pojedl chleba a napil se, osedlal mu osla, totiž tomu proroku, kteréhož byl navrátil. 24 A když odšel, trefil na nìj lev na cestì a udávil jej. I leželo tìlo jeho na cestì, a osel stál podlé nìho; lev také stál vedlé tìla mrtvého. 25 A aj, muži nìkteøí jdouce tudy, uzøeli tìlo mrtvé ležící na cestì, a lva, an stojí vedlé nìho. Kteøíž pøišedše, povìdìli v mìstì, v kterémž ten starý prorok bydlil. 26 Což když uslyšel ten prorok, kterýž ho byl navrátil s cesty, øekl: Muž Boží jest, kterýž na odpor uèinil øeèi Hospodinovì; protož vydal jej Hospodin lvu, kterýž potøev ho, udávil jej vedlé øeèi Hospodinovy, kterouž mluvil jemu. 27 Zatím mluvì k synùm svým, øekl: Osedlejte mi osla. I osedlali. 28 A odjev, nalezl mrtvé tìlo jeho ležící na cestì, a osla i lva, an stojí u toho tìla; a nejedl lev tìla toho, aniž co uškodil oslu. 29 Protož vzav prorok tìlo muže Božího, vložil je na osla, a pøinesl je. I pøišel do mìsta svého, aby ho plakal a pochoval. 30 Položil pak tìlo jeho v hrobì svém, a plakali ho: Ach, bratøe mùj. 31 A pochovav ho, mluvil k synùm svým, øka: Když já umru, pochovejte mne v témž hrobì, v nìmž muž Boží jest pochován, vedlé kostí jeho položte kosti mé. 32 Neboꜜ se jistì stane to, což ohlásil slovem Hospodinovým proti oltáøi, kterýž jest v Bethel, a proti všechnìm domùm výsostí, kteréž jsou v mìstech Samaøských. 33 Po tìchto pøíbìzích neodvrátil se Jeroboám od cesty své zlé, ale opìt nadìlal z lidu obecného knìží výsostí. Kdo jen chtìl, posvìtil ruky jeho, a ten byl knìzem výsostí. 34 I byla ta vìc domu Jeroboámovu pøíèinou k høešení, aby vyplénìn a vyhlazen byl se svrchku zemì.