1 Tedy shromáždil Šalomoun k sobì do Jeruzaléma starší lidu Izraelského, a všecky pøední z pokolení, totiž knížata èeledí otcovských s syny Izraelskými, aby pøenesli truhlu smlouvy Hospodinovy z mìsta Davidova, jenž jest Sion. 2 I sešli se k králi Šalomounovi všickni muži Izraelští mìsíce Etanim, v èas slavnosti; a ten mìsíc jest sedmý. 3 A když pøišli všickni starší Izraelští, vzali knìží truhlu. 4 I pøenesli truhlu Hospodinovu a stánek úmluvy, i všecka nádobí posvátná, kteráž byla v stánku; a tak pøenesli to knìží a Levítové. 5 Král pak Šalomoun i všecko shromáždìní Izraelské, kteréž se k nìmu sešlo, obìtovali s ním pøed truhlou ovce i voly, kteøíž ani popisováni ani poèítáni nebyli pro množství. 6 I vnesli knìží truhlu smlouvy Hospodinovy na místo její, do vnitøního domu, totiž do svatynì svatých pod køídla cherubínù. 7 Nebo cherubínové mìli roztažená køídla nad místem truhly, a pøikrývali cherubínové truhlu i sochory její svrchu. 8 A povytáhli sochorù, tak že vidíni byli koncové jejich v svatyni k pøedku svatynì svatých, avšak vnì nebylo jich vidìti; a byli tam až do tohoto dne. 9 Nic nebylo v truhle kromì dvou tabulí kamenných, kteréž tam složil Mojžíš na Orébì, když všel Hospodin v smlouvu s syny Izraelskými, a oni šli z zemì Egyptské. 10 I stalo se, když vycházeli knìží z svatynì, že oblak naplnil dùm Hospodinùv, 11 Tak že nemohli knìží ostáti a sloužiti pro ten oblak; nebo sláva Hospodinova naplnila dùm Hospodinùv. 12 Tedy øekl Šalomoun: Hospodin øekl, že bude pøebývati v mrákotì. 13 Jižꜜ jsem vystavìl dùm k pøebývání tvému, místo, v nìmž bys pøebýval na vìky. 14 A obrátiv král tváø svou, požehnání dával všemu shromáždìní Izraelskému, všecko pak shromáždìní Izraelské stálo. 15 A øekl: Požehnaný Hospodin Bùh Izraelský, kterýž mluvil ústy svými Davidovi otci mému, a skuteènì naplnil to, øka: 16 Od toho dne, kteréhož jsem vyvedl lid svùj Izraelský z Egypta, nevyvolil jsem mìsta z žádného pokolení Izraelského k vystavení v nìm domu, kdež by pøebývalo jméno mé, ale Davida jsem vyvolil, aby spravoval lid mùj Izraelský. 17 Uložil tì byl zajisté v srdci svém David otec mùj stavìti dùm jménu Hospodina Boha Izraelského, 18 Ale Hospodin øekl Davidovi otci mému: Aèkoli jsi uložil v srdci svém stavìti dùm jménu mému, a dobøe jsi uèinil, žes to myslil v srdci svém: 19 A však ty nebudeš stavìti toho domu, ale syn tvùj, kterýž vyjde z bedr tvých, on vystaví dùm ten jménu mému. 20 A tak splnil Hospodin slovo své, kteréž byl mluvil. Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého, a dosedl jsem na stolici Izraelskou, jakož byl mluvil Hospodin, a ustavìl jsem dùm tento jménu Hospodina Boha Izraelského, 21 A pøipravil jsem tu místo truhle, v níž jest smlouva Hospodinova, kterouž uèinil s otci našimi, když je vyvedl z zemì Egyptské. 22 Postavil se pak Šalomoun pøed oltáøem Hospodinovým, pøede vším shromáždìním Izraelským, a pozdvihl rukou svých k nebi, 23 A øekl: Hospodine, Bože Izraelský, neníꜜ podobného tobì Boha na nebi svrchu, ani na zemi dole, kterýž ostøíháš smlouvy a milosrdenství služebníkùm svým, chodícím pøed tebou v celém srdci svém, 24 Kterýž jsi splnil služebníku svému, Davidovi otci mému, to, co jsi mluvil jemu; nebo jsi mluvil ústy svými, a skuteènì jsi to naplnil, jakož se dnes vidí. 25 Nyní tedy, ó Hospodine, Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, øka: Nebudeꜜ vyhlazen muž z rodu tvého od tváøi mé, kterýž by sedìl na stolici Izraelské, jestliže toliko ostøíhati budou synové tvoji cesty své, aby chodili pøede mnou, jakž jsi ty chodil pøede mnou. 26 Protož nyní, ó Bože Izraelský, prosím, nechꜜ jest upevnìno slovo tvé, kteréž jsi mluvil služebníku svému, Davidovi otci mému. 27 (Aè zdali v pravdì bydliti bude Bùh na zemi? Aj, nebesa, nýbrž nebesa nebes tì neobsahují, mnohem ménì dùm tento, kterýž jsem vystavìl.) 28 A popatø k modlitbì služebníka svého a k úpìní jeho, Hospodine, Bože mùj, slyše volání a modlitbu, kterouž služebník tvùj modlí se dnes pøed tebou, 29 Aby oèi tvé byly otevøené na dùm tento v noci i ve dne, na místo toto, o nìmž jsi øekl: Tuꜜ bude jméno mé, abys vyslýchal modlitbu, kterouž se modlívati bude služebník tvùj na místì tomto. 30 Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého i lidu svého Izraelského, kterouž se modlívati budou na místì tomto; ty vždy vyslýchej v místì pøebývání svého na nebesích, a vyslýchaje, buï milostiv. 31 Když by zhøešil èlovìk proti bližnímu svému, a nutil by ho k pøísaze, tak že by pøisahati musil, a pøišla by ta pøísaha pøed oltáø tvùj do domu tohoto: 32 Ty vyslýchej na nebi a rozeznej, i rozsuï služebníky své, mstì nad bezbožným a obraceje skutky jeho na hlavu jeho, a ospravedlòuje spravedlivého, odplacuje mu vedlé spravedlnosti jeho. 33 Když by poražen byl lid tvùj Izraelský od nepøátel, proto že zhøešili proti tobì, jestliže by obrátíce se k tobì, vyznávali jméno tvé, a modléce se, poníženì prosili by tebe v domì tomto: 34 Ty vyslýchej na nebi a odpusꜜ høích lidu svému Izraelskému, a uveï je zase do zemì, kterouž jsi dal otcùm jejich. 35 Když by zavøíno bylo nebe, a nepršel déšꜜ, proto že zhøešili proti tobì, a modléce se na místì tomto, vyznávali by se jménu tvému, a od høíchù svých odvrátili by se po tvém trestání: 36 Ty vyslýchej na nebi, a odpusꜜ høích služebníkù svých a lidu svého Izraelského, vyuèe je cestì výborné, po níž by chodili, a dej déšꜜ na zemi svou, kterouž jsi dal lidu svému za dìdictví. 37 Byl-li by hlad na zemi, byl-li by mor, sucho, rez, kobylky, a brouci byli-li by; ssoužil-li by jej nepøítel jeho v zemi obývání jeho, aneb jakákoli rána, jakákoli nemoc: 38 Všelikou modlitbu a každé úpìní, kteréž by èinìno bylo od kteréhokoli èlovìka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, kdož by jen poznal ránu srdce svého, a pozdvihl by rukou svých v domì tomto, 39 Ty vyslýchej na nebesích v místì pøebývání svého, a slituj se i uèiò a odplaꜜ jednomu každému vedlé všech cest jeho, kteréž ty znáš v srdci jeho, (nebo ty sám znáš srdce všech lidí), 40 Aby se báli tebe po všecky dny, v nichž by živi byli na zemi, kterouž jsi dal otcùm našim. 41 Nýbrž také cizozemec, kterýž není z lidu tvého Izraelského, pøišel-li by z zemì daleké pro jméno tvé, 42 (Neboꜜ uslyší o jménu tvém velikém a ruce tvé pøesilné, a rameni tvém vztaženém), pøišel-li by tedy, a modlil by se v domì tomto: 43 Ty vyslýchej na nebi v místì pøebývání svého, a uèiò všecko to, o èež volati bude k tobì cizozemec ten, aꜜby poznali všickni národové zemì jméno tvé, a báli se tebe jako lid tvùj Izraelský, a aby vìdìli, že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto, kterýž jsem vystavìl. 44 Když by vytáhl lid tvùj k boji proti nepøíteli svému, cestou, kterouž bys poslal je, jestliže by se modlili Hospodinu naproti mìstu tomuto, kteréž jsi vyvolil, a naproti domu, kterýž jsem vystavìl jménu tvému: 45 Tolikéž vyslýchej na nebi modlitbu jejich a úpìní jejich, a vyveï pøi jejich. 46 Když by zhøešili proti tobì, (jakož není èlovìka, kterýž by nehøešil), a rozhnìvaje se na nì, vydal bys je v moc nepøíteli, tak že by je jaté vedli ti, kteøíž by je zjímali, do zemì nepøátelské, daleké neb blízké, 47 A usmyslili by sobì v zemi té, do kteréž by zajati byli, a obrátíce se, modlili by se tobì v zemi tìch, kteøíž je zzajímali, økouce: Zhøešiliꜜ jsme a neprávì jsme èinili, bezbožnì jsme èinili, 48 A tak navrátili by se k tobì celým srdcem svým a celou duší svou v zemi nepøátel svých, kteøíž je zzajímali, a modlili by se tobì naproti zemi své, kterouž jsi dal otcùm jejich, naproti mìstu tomu, kteréž jsi vyvolil, a domu, kterýž jsem vzdìlal jménu tvému: 49 Vyslýchejž tedy na nebesích, v místì pøebývání svého, modlitbu jejich a úpìní jejich, a vyveï pøi jejich, 50 A odpusꜜ lidu svému, cožkoli zhøešil proti tobì, i všecka pøestoupení jejich, jimiž pøestoupili proti tobì, a nakloò k nim lítostí ty, kteøíž je zjímali, aby se smilovali nad nimi. 51 Neboꜜ jsou lid tvùj a dìdictví tvé, kteréž jsi vyvedl z Egypta, z prostøed peci železné. 52 Nechaꜜ jsou tedy oèi tvé otevøené k modlitbì služebníka tvého a k modlitbì lidu tvého Izraelského, abys je vyslýchal vždycky, když by tì koli vzývali. 53 Nebo jsi ty oddìlil je sobì za dìdictví ode všech národù zemì, jakož jsi mluvil skrze Mojžíše služebníka svého, když jsi vyvedl otce naše z Egypta, Panovníèe Hospodine. 54 Stalo se pak, když se pøestal Šalomoun modliti Hospodinu vší modlitbou a prosbou touto, že vstal od oltáøe Hospodinova, a pøestal kleèeti a pozdvihovati rukou svých k nebi. 55 A stoje, dobroøeèil všemu shromáždìní Izraelskému hlasem velikým, øka: 56 Požehnaný Hospodin, kterýž dal odpoèinutí lidu svému Izraelskému vedlé všeho, což mluvil. Nepochybilo ani jedno slovo ze všelikého slova jeho dobrého, kteréž mluvil skrze služebníka svého Mojžíše. 57 Budiž Hospodin Bùh náš s námi, jako byl s otci našimi; nezamítejž nás, ani opouštìj. 58 Ale nakloniž srdce naše k sobì, abychom chodili po všech cestách jeho, a ostøíhali pøikázaní jeho, i ustanovení jeho, a soudù jeho, kteréž pøikázal otcùm našim. 59 A aꜜ jsou má tato slova, kterýmiž jsem se modlil pøed Hospodinem, blízko Hospodina Boha našeho dnem i nocí, tak aby vyvodil pøi služebníka svého, a pøi lidu svého Izraelského každého èasu a dne, 60 Aꜜby poznali všickni národové zemì, že Hospodin sám jest Bùh, a že není kromì nìho žádný. 61 Budiž tedy srdce vaše celé k Hospodinu Bohu našemu, tak abyste chodili v ustanoveních jeho, ostøíhajíce pøikázaní jeho, tak jako dnešního dne. 62 Král pak a s ním všecken Izrael obìtovali obìti pøed Hospodinem. 63 A obìtoval Šalomoun v obìt pokojnou, kterouž obìtoval Hospodinu, volù dvamecítma tisícù, a ovec sto dvadceti tisícù, a posvìcovali domu Hospodinova král i všickni synové Izraelští. 64 Téhož dne posvìtil král prostøedku sínì, kteráž byla pøed domem Hospodinovým; nebo obìtoval tu obìti zápalné a obìti suché, a tuky pokojných obìtí, proto že oltáø mìdìný, kterýž byl pøed Hospodinem, byl malý, aniž mohly se na nìm smìstknati obìti zápalné a obìti suché, a tukové pokojných obìtí. 65 A tak držel Šalomoun toho èasu slavnost, a všecken Izrael s ním, shromáždìní veliké odtud, kudyž se chodí do Emat, až ku potoku Egyptskému, pøed Hospodinem Bohem naším, za sedm dní a opìt za sedm dní, to jest za ètrnácte dní. 66 Dne pak osmého propustil lid. Kteøíž požehnavše krále, odešli do obydlí svých, radujíce se a veselíce se v srdci ze všech dobrých vìcí, kteréž uèinil Hospodin Davidovi služebníku svému a Izraelovi lidu svému.