1 Když se pak èas smrti Davidovy pøiblížil, dával pøikázaní Šalomounovi synu svému, øka: 2 Jáꜜ již odcházím podlé zpùsobu všech lidí. Proto posilniž se a mìj se zmužile, 3 A ostøíhej pøikázaní Hospodina Boha svého, chodì po cestách jeho, a zachovávaje ustanovení jeho, rozkázaní jeho, i soudy jeho i svìdectví jeho, jakož psáno jest v zákonì Mojžíšovì, aꜜ by se šꜜastnì vedlo, což bys koli èinil, i všecko, k èemuž bys se obrátil, 4 A aby naplnil Hospodin slovo své, kteréž mi zaslíbil, mluvì: Budou-li ostøíhati synové tvoji cesty své, chodíce pøede mnou v pravdì z celého srdce svého a z celé duše své, tak mluvì: Že nebude vyplénìn po tobì muž z stolice Izraelské. 5 Také i tom víš, co jest mi uèinil Joáb syn Sarvie, totiž, co uèinil dvìma hejtmanùm vojsk Izraelských, Abnerovi synu Ner, a Amazovi synu Jeter, že je zamordoval, dopustiv se vraždy lstivé v èas pokoje, a zmazal krví zrádnì vylitou pás svùj rytíøský, kterýž mìl na bedrách svých, a obuv svou, kterouž mìl na nohách svých. 6 Protož zachováš se podlé moudrosti své, a nedáš sstoupiti šedinám jeho v pokoji do hrobu. 7 S syny pak Barzillai Galádského uèiníš milosrdenství, tak aby jídali spolu s jinými pøi stole tvém; nebo tak podobnì ke mnì pøišli, když jsem utíkal pøed Absolonem bratrem tvým. 8 Hle, máš také v moci své Semei syna Gery Beniaminského z Bahurim, kterýž mi zloøeèil zloøeèením velikým v ten den, když jsem šel do Mahanaim, aèkoli potom vyšel mi vstøíc k Jordánu, jemuž jsem pøisáhl skrze Hospodina, øka: Nezabiji tì meèem. 9 Nyní však neodpouštìj jemu. A ponìvadž jsi muž opatrný, víš, jak bys k nìmu pøistoupiti mìl, abys uvedl šediny jeho se krví do hrobu. 10 A tak usnul David s otci svými, a pohøben jest v mìstì Davidovì. 11 Dnù pak, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo ètyøidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémì kraloval tøidceti a tøi léta. 12 I dosedl Šalomoun na stolici Davida otce svého, a utvrzeno jest království jeho velmi. 13 Tedy pøišel Adoniáš syn Haggity k Betsabé matce Šalomounovì. Kterážto øekla: Pokojný-li jest pøíchod tvùj? I odpovìdìl: Pokojný. 14 Øekl dále: Mám k tobì øeè. I øekla: Mluv. 15 Tedy øekl: Ty víš, že mé bylo království, a na mne obrátili všickni Izraelští tváø svou, abych kraloval, ale pøeneseno jest království na bratra mého, nebo od Hospodina usouzeno mu bylo. 16 Nyní pak jediné vìci žádám od tebe, nechꜜ nejsem oslyšán. Kteráž øekla jemu: Mluv. 17 A on øekl: Rci, prosím, Šalomounovi králi, (neboꜜ neoslyší tebe), aꜜ mi dá Abizag Sunamitskou za manželku. 18 Odpovìdìla Betsabé: Dobøe, jáꜜ budu mluviti o tebe s králem. 19 Protož vešla Betsabé k králi Šalomounovi, aby mluvila s ním o Adoniáše. I povstal král proti ní, a pokloniv se jí, posadil se na stolici své; rozkázal také postaviti stolici matce své. I posadila se po pravici jeho, 20 A øekla: Jediné vìci neveliké já žádám od tebe, nechꜜ nejsem oslyšána. I øekl jí král: Žádej, matko má, neboꜜ neoslyším tebe. 21 Kteráž øekla: Nechꜜ jest dána Abizag Sunamitská Adoniášovi bratru tvému za manželku. 22 A odpovídaje král Šalomoun, øekl matce své: Proè ty jen žádáš za Abizag Sunamitskou Adoniášovi? Žádej jemu království, ponìvadž on jest bratr mùj starší nežli já, a má po sobì Abiatara knìze a Joába syna Sarvie. 23 I pøisáhl král Šalomoun skrze Hospodina, øka: Toto aꜜ mi uèiní Bùh a toto pøidá, že sám proti sobì mluvil Adoniáš øeè tuto. 24 Protož nyní, živꜜ jest Hospodin, kterýž mne utvrdil, a posadil na stolici Davida otce mého, a kterýž mi vzdìlal dùm, jakož byl mluvil, že dnes umøíti musí Adoniáš. 25 A tak poslal král Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, kterýž udeøil na nìj, tak že umøel. 26 Abiatarovi knìzi také øekl král: Jdi do Anatot k rolí své, nebo jsi hoden smrti. Ale nyní nezabiji tebe, ponìvadž jsi nosil truhlu Hospodinovu pøed Davidem otcem mým, a snášel jsi všecka ta ssoužení, kteráž snášel otec mùj. 27 I svrhl Šalomoun Abiatara s knìžství Hospodinova, aby naplnil øeè Hospodinovu, kterouž byl mluvil proti domu Elí v Sílo. 28 Donesla se pak povìst ta Joába, (nebo Joáb postoupil po Adoniášovi, aèkoli po Absolonovi byl nepostoupil). Protož utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a chytil se rohù oltáøe. 29 I oznámeno králi Šalomounovi, že utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a že jest u oltáøe. Tedy poslal Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, øka: Jdi, oboø se na nìj. 30 A když pøišel Banaiáš k stánku Hospodinovu a øekl jemu: Takto praví král: Vyjdi, odpovìdìl jemu: Nikoli, ale tuto umru. V tom oznámil zase Banaiáš králi øeè tu, øka: Takto mluvil Joáb, a tak mi odpovìdìl. 31 Na to øekl jemu král: Uèiò, jakž mluvil, a udeø na nìj, a pochovej jej, a odejmeš krev nevinnou, kterouž vylil Joáb, ode mne i od domu otce mého. 32 A navrátí Hospodin krev jeho na hlavu jeho; nebo oboøiv se na dva muže spravedlivìjší a lepší, než jest sám, zamordoval je meèem bez vìdomí otce mého Davida, Abnera syna Ner, hejtmana vojska Izraelského, a Amazu syna Jeter, hejtmana vojska Judského. 33 A tak navrátí se krev jejich na hlavu Joábovu, a na hlavu semene jeho na vìky, Davidovi pak a semeni jeho, domu jeho a stolici jeho buï pokoj až na vìky od Hospodina. 34 A protož vyšed Banaiáš syn Joiadùv, oboøil se na nìj, a zabil jej. A pochován jest v domì svém na poušti. 35 I ustanovil král Banaiáše syna Joiadova místo nìho nad vojskem, a Sádocha knìze ustanovil král místo Abiatara. 36 Zatím poslav král, povolal Semei, a øekl jemu: Ustavìj sobì dùm v Jeruzalémì, a tu zùstávej a nevycházej odtud ani sem ani tam. 37 Nebo v kterýkoli den vyjdeš, a pøejdeš pøes potok Cedron, vìz jistotnì, že umøeš; krev tvá bude na hlavu tvou. 38 I dí Semei k králi: Dobráꜜ jest ta øeè. Jakož mluvil pán mùj král, takꜜ uèiní služebník tvùj. A tak bydlil Semei v Jeruzalémì po mnohé dny. 39 Stalo se pak po tøech letech, že utekli dva služebníci Semei k Achisovi synu Maachy, králi Gát. I povìdìli to Semei, økouce: Hle, služebníci tvoji jsou v Gát. 40 Proèež vstav Semei, osedlal osla svého, a jel do Gát k Achisovi, aby hledal služebníkù svých. I navrátil se Semei, a pøivedl zase služebníky své z Gát. 41 Povìdíno pak Šalomounovi, že odšel Semei z Jeruzaléma do Gát, a že se navrátil. 42 Tedy poslav král, povolal Semei a øekl jemu: Zdaliž jsem tì pøísahou nezavázal skrze Hospodina, a osvìdèil jsem proti tobì, øka: V kterýkoli den vyjdeš, a sem i tam choditi budeš, vìz jistotnì, že smrtí umøeš? A øekl jsi mi: Dobrá jest ta øeè, kterouž jsem slyšel. 43 Proèež jsi tedy neostøíhal pøísahy Hospodinovy a pøikázaní, kteréž jsem pøikázal tobì? 44 Øekl také král k Semei: Ty víš všecko zlé, kteréhož povìdomo jest srdce tvé, co jsi uèinil Davidovi otci mému, ale Hospodin uvedl zase to tvé zlé na hlavu tvou. 45 Král pak Šalomoun bude požehnaný, a stolice Davidova stálá pøed Hospodinem až na vìky. 46 I pøikázal král Banaiášovi synu Joiadovu, kterýž vyšed, oboøil se na nìj, tak že umøel. A tak utvrzeno jest království v ruce Šalomounovì.