1 Nechciꜜ pak, abyste nevìdìli, bratøí, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moøe pøešli, 2 A všickni v Mojžíše pokøtìni jsou v oblace a v moøi, 3 A všickni týž pokrm duchovní jedli, 4 A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus. 5 Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti. 6 Ty pak vìci za pøíklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali. 7 Protož nebuïte modláøi, jako nìkteøí z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali. 8 Aniž smilnìme, jako nìkteøí z nich smilnili, a padlo jich jeden den tøimecítma tisícù. 9 Ani pokoušejme Krista, jako nìkteøí z nich pokoušeli, a od hadù zhynuli. 10 Ani repcete, jako i nìkteøí z nich reptali, a zhynuli od záhubce. 11 Toto pak všecko u figuøe dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteøíž jsme již na konci svìta. 12 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl. 13 Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale vìrnýꜜ jest Bùh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale zpùsobíꜜ s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti. 14 Protož, moji milí bratøí, utíkejtež modláøství. 15 Jakožto opatrným mluvím. Vy suïte, co pravím. 16 Kalich dobroøeèení, kterémuž dobroøeèíme, zdaliž není spoleènost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není spoleènost tìla Kristova? 17 Nebo jeden chléb, jedno tìlo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme. 18 Pohleïte na Izraele podle tìla. Zdaliž ti, kteøíž jedí obìti, nejsou úèastníci oltáøe? 19 Což pak tedy dím? Že modla jest nìco? Anebo že modlám obìtované nìco jest? Nikoli. 20 Ale toto pravím, že, což obìtují pohané, ïáblùm obìtují, a ne Bohu. Nechtìlꜜ bych pak, abyste vy byli úèastníci ïáblù. 21 Nebo nemùžete kalicha Pánì píti a kalicha ïáblù; nemùžete úèastníci býti stolu Pánì a stolu ïáblù. 22 Èili k hnìvu popouzíme Pána? Zdali silnìjší jsme nežli on? 23 Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užiteèné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdìlává. 24 Žádný nehledej svých vìcí, ale jeden každý toho, což jest bližního. 25 Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svìdomí. 26 Nebo Pánìꜜ jest zemì i plnost její. 27 Pozval-liꜜ by vás pak kdo z nevìøících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám pøedloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svìdomí. 28 Pakli by vám nìkdo øekl: Toto jest modlám obìtované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svìdomí. Pánì zajisté jest zemì i plnost její. 29 Svìdomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proè by mìla svoboda má potupena býti od cizího svìdomí? 30 A ponìvadž já s díkù èinìním požívám, proè mi se rouhají pøíèinou toho, z èehož já díky èiním? 31 Protož buïto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli èiníte, všecko k slávì Boží èiòte. 32 Bez úrazu buïte i Židùm i Øekùm i církvi Boží, 33 Jakož i já ve všem líbím se všechnìm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.