1 I já pøišed k vám, bratøí, nepøišel jsem s dùstojností øeèi nebo moudrostí, zvìstuje vám svìdectví Boží. 2 Nebo tak jsem usoudil nic jiného neumìti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ještì toho ukøižovaného. 3 A byl jsem já u vás v mdlobì, a v bázni, i v strachu mnohém. 4 A øeè má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti øeèech, ale v dokázání Ducha svatého a moci, 5 Aby víra vaše nebyla založena v moudrosti lidské, ale v moci Boží. 6 Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto svìta, ani knížat svìta tohoto, jenž hynou. 7 Ale mluvíme moudrost Boží v tajemství, kterážto skryta jest, kterouž Bùh pøeduložil pøed vìky k slávì naší, 8 Jížto žádný z knížat svìta tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliꜜ by Pána slávy ukøižovali. 9 Ale kážeme, jakož psáno jest: Èehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co jest pøipravil Bùh tìm, kteøíž jej milují. 10 Nám pak Bùh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky vìci, i hlubokosti Božské. 11 Nebo kdo z lidí ví, co jest v èlovìku, jediné duch èlovìka, kterýž jest v nìm? Takꜜ i Božích vìcí nezná žádný, jediné Duch Boží. 12 My pak nepøijali jsme ducha svìta, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom vìdìli, které vìci od Boha darovány jsou nám. 13 O nichž i mluvíme ne tìmi slovy, jimž lidská moudrost uèí, ale kterýmž vyuèuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, pøivlastòujíce. 14 Ale tìlesný èlovìk nechápá tìch vìcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich mùže poznati, protože ony duchovnì mají rozsuzovány býti. 15 Ale duchovní èlovìk rozsuzujeꜜ všecko, sám pak od žádného nebývá souzen. 16 Nebo kdo jest poznal mysl Pánì? A kdo jej bude uèiti? My pak mysl Kristovu máme.