1 Potom øekl David král všemu shromáždìní: Šalomouna syna mého jediného vyvolil Bùh ještì malièkého a mladého, dílo pak toto veliké jest; nebo ne èlovìku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má. 2 Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potøeb k domu Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a støíbra k støíbrným, mìdi k mìdìným, železa k železným a døíví k døevìným, kamení onychinového i kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozlièných barev, a všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojnì. 3 Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a støíbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem pøipravil k domu svatynì, 4 Totiž tøi tisíce centnéøù zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc centnéøù støíbra pøeèištìného k potažení stìn domù svatých, 5 Zlata k nádobám zlatým a støíbra k støíbrným i ke všelikému dílu øemeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtìl dobrovolnì obìtovati dnes Hospodinu? 6 Tedy knížata èeledí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i hejtmané a setníci i úøedníci nad dílem královským dobrovolnì obìtovali. 7 A dali k službì domu Božího zlata pìt tisíc centnéøù, a deset tisíc zlatých, støíbra pak deset tisíc centnéøù, a mìdi osmnácte tisíc centnéøù, a železa sto tisíc centnéøù. 8 Kdožkoli mìli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského. 9 I veselil se lid, že tak ochotnì obìtovali; nebo celým srdcem dobrovolnì obìtovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou. 10 A protož dobroøeèil David Hospodinu pøed oblíèejem všeho shromáždìní, a øekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od vìkù až na vìky. 11 Tváꜜ jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítìzství i èest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost. 12 I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti. 13 Nyní tedy, Bože náš, dìkujeme tobì, a chválíme jméno slávy tvé. 14 Nebo kdo jsem já, a co jest lid mùj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obìtování tobì? Od tebeꜜ jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobì. 15 Nebo my pøíchozí jsme pøed tebou a hosté, jako i všickni otcové naši; dnové naši jsou jako stín bìžící po zemi beze vší zástavy. 16 Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme pøipravili k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky vìci. 17 Známꜜ pak, Bože mùj, že ty zpytuješ srdce, a upøímnost oblibuješ; protož já z upøímnosti srdce svého ochotnì obìtoval jsem toto všecko. Ano i lid tvùj, kterýž se teï shledal, vidìl jsem, jak s radostí chtivì obìtuje tobì. 18 Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otcù našich, zachovejž to na vìky, totiž snažnost takovou srdce lidu svého, a nastrojuj srdce jejich sobì. 19 Šalomounovi také synu mému dej srdce upøímé, aby ostøíhal pøikázaní tvých, svìdectví tvých a ustanovení tvých, a aby èinil všecko, a vystavìl dùm ten, k nìmuž jsem potøeby pøipravil. 20 Potom øekl David všemu shromáždìní: Dobroøeète nyní Hospodinu Bohu svému. I dobroøeèilo všecko shromáždìní Hospodinu Bohu otcù svých, a pøisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi. 21 Zatím obìtovali Hospodinu obìti, obìtovali také zápaly Hospodinu nazejtøí, volù tisíc, skopcù tisíc, beranù tisíc, s mokrými obìtmi jejich, a jiných obìtí množství za všecken lid Izraelský. 22 I jedli a pili pøed Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej Hospodinu za vývodu, a Sádocha za knìze. 23 A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého. I vedlo se mu šꜜastnì, a poslouchal ho všecken Izrael. 24 Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi. 25 I zvelebil Hospodin Šalomouna náramnì pøed oèima všeho Izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž nemìl pøed ním žádný král v Izraeli. 26 Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem. 27 A dnù, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo ètyøidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémì kraloval tøidceti a tøi léta. 28 I umøel v starosti dobré, pln jsa dnù, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo nìho. 29 Èinové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka, 30 Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi pøíbìhy èasù pøi nìm i pøi lidu Izraelském, i pøi všech královstvích zemských.