1 Satan pak povstal proti Izraelovi, a ponukl Davida, aby seètl lid Izraelský. 2 Protož øekl David Joábovi a knížatùm lidu: Jdìte, seètìte lid Izraelský od Bersabé až do Dan, a oznamte mi, abych vìdìl poèet jich. 3 Ale Joáb øekl: Pøidejž Hospodin lidu svého, což ho koli, stokrát více. I zdaliž, pane mùj králi, nejsou všickni oni pána mého služebníci? Proè toho vyhledává pán mùj? Proè má býti uvedena pokléska na Izraele? 4 Ale øeè královská pøemohla Joába. A tak vyšed Joáb, prošel všecken lid Izraelský; potom navrátil se do Jeruzaléma. 5 I dal Joáb poèet lidu seèteného Davidovi. A bylo všeho lidu Izraelského jedenáctekrát sto tisíc mužù bojovných, lidu pak Judského ètyøikrát sto tisíc, a sedmdesáte tisíc mužù bojovných. 6 Pokolení pak Léví a Beniaminova nepoèítal mezi nì; nebo v ošklivosti mìl Joáb rozkázaní královo. 7 Ovšem nelíbila se Bohu ta vìc, protož ranil Izraele. 8 I øekl David Bohu: Zhøešil jsem tìžce, že jsem to uèinil, ale nyní odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebo jsem velmi bláznivì uèinil. 9 V tom mluvil Hospodin k Gádovi, proroku Davidovu, øka: 10 Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojíꜜ vìci podávám, vyvol sobì jednu z nich, kteroužꜜ bych uèinil. 11 Tedy pøišel Gád k Davidovi a øekl jemu: Toto praví Hospodin: Vol sobì, 12 Buïto hlad za tøi léta, buï abys za tøi mìsíce kažen byl od protivníkù svých, když by meè nepøátel tvých dotekl se tebe, aneb aby za tøi dni meè Hospodinùv a mor byl v zemi, a andìl Hospodinùv aby hubil po všech konèinách Izraelských. Již tedy viz, co mám odpovìdíti tomu, kterýž mne poslal. 13 I øekl David Gádovi: Úzko mi náramnì; nechꜜ prosím, upadnu v ruce Hospodinovy, neboꜜ jsou mnohá slitování jeho, jediné aꜜ v ruce lidské neupadám. 14 A tak uvedl Hospodin mor na lid Izraelský, a padlo jich z Izraele sedmdesáte tisíc mužù. 15 Poslal také Bùh andìla i na Jeruzalém, aby hubil jej. A když hubil, popatøil Hospodin, a zželelo mu se toho zlého. I øekl andìlu, kterýž hubil: Dostiꜜ jest, zdrž ruku svou. Andìl pak stál podlé humna Ornana Jebuzejského. 16 Mezi tím pozdvih David oèí svých, uzøel andìla Hospodinova, stojícího mezi zemí a nebem, a meè dobytý v ruce jeho, vztažený proti Jeruzalému. I padl David, ano i starší, odíni jsouce žínìmi, na tváøi své. 17 A øekl David Bohu: Zdaliž jsem já nerozkázal èísti lidu? A jáꜜ jsem sám ten, kterýž jsem zhøešil, a pøevelmi jsem zle uèinil, tyto pak ovce co uèinily? Hospodine, Bože mùj, nechꜜ jest, prosím, ruka tvá proti mnì, a proti domu otce mého, ale proti lidu tvému nechꜜ není rána. 18 Zatím andìl Hospodinùv mluvil k Gádovi, aby øekl Davidovi, aby vstoupì, vzdìlal oltáø Hospodinu na humnì Ornana Jebuzejského. 19 I vstoupil David podlé øeèi Gádovy, kterouž byl mluvil ve jménu Hospodinovu. 20 A obrátiv se Ornan, uzøel toho andìla, a ètyøi synové jeho s ním skryli se. Ornan pak mlátil pšenici. 21 V tom pøišel David k Ornanovi. A pohledìv Ornan, uzøel Davida, a vyšed z humna toho, klanìl se Davidovi až k zemi. 22 Tedy øekl David Ornanovi: Dej mi to místo humna, aꜜ vzdìlám na nìm oltáø Hospodinu; za slušné peníze dej mi je, i pøestane rána v lidu. 23 I øekl Ornan Davidovi: Nechꜜ sobì vezme, a uèiní pán mùj král, což se mu za dobré vidí. Hle, pøidám i voly tyto k obìti zápalné, a smyky na drva, i pšenici k obìti suché, to všecko dávám. 24 Král pak David øekl Ornanovi: Nikoli, ale radìji koupím je od tebe za slušné peníze; neboꜜ nevezmu, což tvého jest, Hospodinu, aniž budu obìtovati obìti zápalné darem dané. 25 I dal David Ornanovi za to místo zlata ztíží šesti set lotù. 26 A vzdìlal tu David oltáø Hospodinu, a obìtoval zápaly a obìti pokojné, a vzýval Hospodina. Kterýžto vyslyšel ho, spustiv oheò s nebe na oltáø zápalu. 27 I øekl Hospodin andìlu, aby obrátil meè svùj do pošvy jeho. 28 Toho èasu když uzøel David, že jej vyslyšel Hospodin na humnì Ornana Jebuzejského, obìtovával tu obìti. 29 Nebo stánek Hospodinùv, kterýž byl uèinil Mojžíš na poušti, a oltáø k zápalu toho èasu byl na výsosti v Gabaon. 30 David pak nemohl tam choditi k nìmu, aby hledal Boha, proto že se zhrozil meèe andìla Hospodinova.