1 I stalo se, když bydlil David v domì svém, že øekl Nátanovi proroku: Aj, já pøebývám v domì cedrovém, truhla pak smlouvy Hospodinovy jest pod kortýnami. 2 I øekl Nátan Davidovi: Cožkoli jest v srdci tvém, uèiò; nebo Bùh s tebou jest. 3 Potom té noci stalo se slovo Boží k Nátanovi, økoucí: 4 Jdi a rci Davidovi služebníku mému: Toto dí Hospodin: Ne ty stavìti mi budeš dùm k bydlení, 5 Ponìvadž jsem nebydlil v žádném domì od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské, až do dne tohoto, ale procházel jsem se z stánku do stánku, také i vnì kromì pøíbytku. 6 Nadto kudyž jsem koli chodil se vším Izraelem, zdali jsem slovo øekl kterému z soudcù Izraelských, (jimž jsem pøikázal, aby pásli lid mùj), øka: Proè jste mi neustavìli domu cedrového? 7 Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupù: Já jsem tì vzal z ovèince, když jsi chodil za stádem, abys byl vývodou lidu mého Izraelského. 8 A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obrátil, všecky také nepøátely tvé vyhladil jsem pøed tváøí tvou, a uèinilꜜ jsem jméno veliké, jako jméno vznešených na zemi. 9 Ano i lidu svému Izraelskému zpùsobil jsem místo, a vštípil jej tu. I bude bydliti na místì svém, a nepohne se více, aniž na nìj dotírati budou lidé nešlechetní, jako prvé, 10 Hned od toho èasu, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem ponížil všech nepøátel tvých; nýbrž oznamujiꜜ, že Hospodin sám vystaví tobì dùm. 11 Nebo když se vyplní dnové tvoji, abys šel za otci svými, vzbudím símì tvé po tobì, kteréž bude z synù tvých, a utvrdím království jeho. 12 Onꜜ mi ustaví dùm, a já utvrdím trùn jeho až na vìky. 13 Já budu jemu otcem, a on mi bude synem, a milosrdenství svého neodejmu od nìho, jako jsem je odjal od toho, kterýž byl pøed tebou. 14 Ale postavím jej v domì svém a v království svém až na vìky, a trùn jeho bude nepohnutelný až na vìky. 15 Podlé všech slov tìchto, a podlé všeho vidìní tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi. 16 Tedy všed král David, posadil se pøed Hospodinem, a øekl: Kdož jsem já, ó Hospodine Bože, a jaký jest dùm mùj, že jsi mne tak zvýšil? 17 Anobrž i to jsi za málo u sebe položil, ó Bože, proèež jsi zamluvil se o domu služebníka svého i na dlouhé èasy, a popatøil jsi na mne, jako na osobu èlovìka vzácného, Hospodine Bože. 18 Což ještì více mluviti má David pøed tebou o zvelebení služebníka tvého? Ty zajisté znáš služebníka svého. 19 Hospodine, pro služebníka svého a podlé srdce svého èiníš velikou vìc tuto, abys v známost uvedl všecky pøeveliké vìci. 20 Hospodine, neníꜜ tobì rovného, anobrž není žádného Boha kromì tebe, podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma. 21 Nebo kde jest který národ na zemi, jako lid tvùj Izraelský, jehož by Bùh šel, aby vykoupil sobì lid a dobyl sobì jména, èinì veliké a hrozné vìci, vyhánìje pøed tváøí lidu svého, kterýž jsi vykoupil z Egypta, pohany? 22 Zvolil jsi zajisté lid svùj Izraelský sobì za lid až na vìky, a ty, Hospodine, sám jsi jejich Bohem. 23 Nyní tedy, Hospodine, slovo to, jímž jsi zamluvil se služebníku svému a domu jeho, budiž jisté až na vìky, a uèiò tak, jakž jsi mluvil. 24 Budiž, pravím, jisté, tak aby velebeno bylo jméno tvé až na vìky, a øíkáno: Hospodin zástupù, Bùh Izraelský, jest Bùh nad Izraelem, a dùm Davida služebníka tvého aꜜ jest nepohnutelný pøed oblíèejem tvým. 25 Nebo ty, Bože mùj, zjevil jsi služebníku svému, že mu ustavíš dùm, a protož smìl služebník tvùj modliti se pøed tebou. 26 A tak, ó Hospodine, ty jsi sám Bùh, a mluvil jsi o služebníku svém dobré vìci tyto. 27 Nyní tedy ráèil jsi požehnati domu služebníka svého, aby trval na vìky pøed oblíèejem tvým; nebo jsi ty, Hospodine, požehnal, i budeꜜ požehnaný na vìky.