4
1 Dále pak, bratøí, prosíme vás, a napomínáme v Pánu Ježíši, jakož jste pøijali od nás, kterak byste mìli choditi a líbiti se Bohu, v tom abyste se rozhojnili více. 2 Víte zajisté, jaká pøikázání vydali jsme vám skrze Pána Ježíše. 3 Taꜜ jest zajisté vùle Boží, totiž posvìcení vaše, abyste se zdržovali od smilstva, 4 A aby umìl jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v uctivosti, 5 Ne v libosti tìlesných žádostí jako i pohané, kteøíž Boha neznají; 6 A aby žádný neutiskal ani oklamával v jakémkoli jednání bratra svého, protože mstitel jest Pán všeho toho, jakož i pøedpovìdìli jsme vám a osvìdèili. 7 Nebo nepovolal nás Bùh k neèistotì, ale ku posvìcení. 8 A protož kdo by pohrdal tímto, ne èlovìkem pohrdá, ale Bohem, kterýž i dal Ducha svého svatého nám. 9 O lásce pak bratrské neníꜜ potøebí psáti vám; nebo jste vy již tomu od Boha nauèeni, abyste milovali jedni druhé. 10 A jistì èiníte to ke všechnìm bratøím ve vší Macedonii. Napomínámeꜜ pak vás, bratøí, abyste se v tom ještì více rozhojnili, 11 A snažili se pokojni býti a hledìti toho, což komu náleží, a pracovati rukama svýma vlastníma, jakož jsme pøikázali vám, 12 Tak abyste slušnì chodili pøed tìmi, kteøíž jsou vnì, a v nièemž abyste nemìli nedostatku. 13 Nechciꜜ pak, abyste nevìdìli, bratøí, o tìch, kteøíž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteøíž nadìje nemají. 14 Nebo jakož vìøíme, že Ježíš umøel a z mrtvých vstal, takꜜ Bùh i ty, kteøíž by zesnuli v Ježíšovi, pøivede s ním. 15 Toto zajisté vám pravíme slovem Pánì, že my, kteøíž živi pozùstaneme do pøíchodu Pánì, nepøedejdeme tìch, kteøíž zesnuli. 16 Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archandìla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví, kteøíž jsou v Kristu, vstanou nejprve. 17 Potom my živí pozùstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblakù, vstøíc Pánu v povìtøí, a tak vždycky se Pánem budeme. 18 A protož potìšujtež jedni druhých tìmito slovy.