1 Protož složíce zlost, a všelikou lest, a pokrytství, a závist, i všecka utrhání, 2 Jakožto nyní zrozená nemluvòátka, mléka beze lsti, to jest Božího slova žádostivi buïte, abyste jím rostli, 3 Jestliže však okusili jste, kterak dobrotivý jest Pán. 4 K kterémužto pøistupujíce, jakožto k kameni živému, od lidí zajisté zavrženému, ale od Boha vyvolenému a drahému, 5 I vy, jakožto kamení živé, vzdìlávejte se v dùm duchovní, knìžstvo svaté, k obìtování duchovních obìtí, vzácných Bohu skrze Jezukrista. 6 A protož praví Písmo: Aj, zakládámꜜ na Sionu kámen úhelný, vybraný a drahý, a v kterýž kdokoli vìøí, nikoli nebude zahanben. 7 Vám tedy vìøícím jest drahý, ale nepovolným kámen, kterýž zavrhli ti, jenž stavìli, tenꜜ jest uèinìn v hlavu úhelní, a kámen úrazu, a skála pohoršení, 8 Totiž tìm, jenž se urážejí na slovu, nepovolní jsouce, k èemuž i odloženi jsou. 9 Ale vy jste rod vyvolený, královské knìžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvìstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v pøedivné svìtlo své. 10 Kteøíž jste nìkdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteøíž jste nìkdy byli nedošli milosrdenství, již nyní jste došli milosrdenství. 11 Nejmilejší, prosímꜜ vás, abyste jakožto pøíchozí a pohostinní zdržovali se od tìlesných žádostí, kteréž rytìøují proti duši, 12 Obcování vaše mezi pohany majíce dobré, aby místo toho, kdež utrhají vám jako zloèincùm, dobré skutky vaše spatøujíce, velebili Boha v den navštívení. 13 Poddáni tedy buïte všelikému lidskému zøízení pro Pána, buïto králi, jako nejvyššímu, 14 Buïto vladaøùm, jako od nìho poslaným, ku pomstì zle èinících a k chvále dobøe èinících. 15 Nebo tak jest vùle Boží, abyste dobøe èiníce, zacpali ústa nemoudrých lidí z neznámosti vám utrhajících. 16 Buïtež jako svobodní, však ne jako zastøení majíce své zlosti svobodu, ale jakožto služebníci Boží. 17 Všecky ctìte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále v uctivosti mìjte. 18 Služebníci poddáni buïte ve vší bázni pánùm, netoliko dobrým a mírným, ale i zlým. 19 Neb toꜜ jest milé, jestliže kdo pro svìdomí Boží snáší zámutky, trpì bez viny. 20 Nebo jaká jest chvála, byste pak i snášeli pohlavkování, høešíce? Ale jestliže dobøe èiníce, a bez viny trpíce, snášíte, toꜜ jest milé pøed Bohem. 21 Nebo i k tomu povoláni jste, jako i Kristus trpìl za nás, nám pozùstaviv pøíklad, abychom následovali šlépìjí jeho. 22 Kterýž høíchu neuèinil, aniž jest lest nalezena v ústech jeho. 23 Kterýžto, když mu zloøeèili, nezloøeèil zase; trpìv, nehrozil, ale porouèel køivdy tomu, jenž spravedlivì soudí. 24 Kterýžto høíchy naše na svém tìle sám vnesl na døevo, abychom høíchùm zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste. 25 Nebo jste byli jako ovce bloudící, ale již nyní obráceni jste ku pastýøi a biskupu duší vašich.