1Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, 2[ale] v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze [svého] Syna, jehož ustanovil za dědice všeho a skrze něhož také stvořil světy. 3On je jasem [jeho] slávy a vyjádřením jeho podstaty; slovem svojí moci udržuje všechno, [co je]. Když sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, posadil se po pravici Velebnosti na výsostech 4a stal se o to vznešenějším, než [jsou] andělé, oč význačnější jméno než oni přijal za dědictví. 5Vždyť kterému z andělů kdy řekl: “Ty jsi můj Syn; dnešního dne jsem tě zplodil”? A znovu: “Já mu budu otcem a on mi bude Synem.” 6A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: “A klanějte se mu všichni Boží andělé!” 7O andělech sice říká: “On činí své anděly větry a své služebníky plameny ohně.” 8Ale o Synu říká: “Tvůj trůn, ó Bože, [je] na věky věků; žezlo spravedlnosti [je] žezlem tvého království. 9Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi nepravost; proto tě, ó Bože, pomazal tvůj Bůh olejem veselí nad [všechny] tvé společníky.” 10A [dále]: “Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou. 11Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna zestárnou jako roucho. 12Svineš je jako plášť a budou změněna; ty však jsi tentýž a tvá léta [nikdy] nepřestanou.” 13A kterému z andělů kdy řekl: “Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou”? 14Nejsou snad všichni služebnými duchy, posílanými ke službě těm, kdo se mají stát dědici spasení?