1Kéž byste při mně snesli maličko nerozumnosti - ale i [tak] mě snášejte. 2Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jednomu muži, abych [vás] jako neposkvrněnou pannu představil Kristu. 3Avšak bojím se, aby tak, jako ten had svou vychytralostí oklamal Evu, nebyly [i] vaše mysli svedeny od prostoty, která je v Kristu. 4Když totiž někdo přichází a káže jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, anebo [když] dostáváte jiného ducha, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, snášíte [to] dobře. 5Mám ovšem za to, že nejsem o nic horší než ti veleapoštolové. 6A jsem-li prostý v řeči, rozhodně ne v poznání. Ale ve všem a všemožně jsme k vám byli zjevní. 7Spáchal jsem snad hřích, když jsem se sám ponižoval, abyste vy byli povýšeni, protože jsem vám kázal Boží evangelium zadarmo? 8Jiné církve jsem okrádal, když jsem [od nich] bral žold, abych mohl sloužit vám. 9A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nebyl jsem nikomu na obtíž, neboť to, co se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. A [tak] jsem se všemožně střežil a budu střežit, abych vás neobtěžoval. 10Jakože je pravda Kristova ve mně, tato chlouba mi nebude v achájských krajích zmařena. 11Proč [to dělám]? Protože vás nemiluji? Bůh [to] ví. 12Avšak to, co dělám, budu dělat i [nadále], abych vzal příležitost těm, kteří chtějí [najít] příležitost, aby mohli být v tom, čím se chlubí, shledáni podobnými nám. 13Takoví [lidé jsou] falešní apoštolové, lstiví dělníci, vydávající se za apoštoly Kristovy. 14A není divu, vždyť sám Satan se vydává za anděla světla. 15Proto není [nic] zvláštního, jestliže se také jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude podle jejich skutků. 16Znovu říkám, aby mě nikdo neměl za nemoudrého. Jinak mě přijměte aspoň jako nemoudrého, abych se i já trošku pochlubil. 17To, co říkám, neříkám podle Pána, ale jakoby v nerozumu, v této jistotě chlouby. 18Když se mnozí chlubí podle těla, pochlubím se i já. 19Rádi totiž snášíte nemoudré, i když jste moudří. 20Vždyť snášíte [i to], když vás někdo zotročuje, když [vás] někdo vyjídá, když někdo bere, když se někdo pozdvihuje, když vás někdo bije do tváře! 21Říkám [to] ke [své] hanbě, jako bychom byli slabí. Avšak v čemkoli si kdo troufá (mluvím nemoudře), troufám si i já. 22Jsou [to] Hebrejové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také! 23Jsou Kristovi služebníci? (Mluvím jako hlupák:) Já více! Hojněji v pracích, v nesčetných ranách, hojněji ve vězeních, často v nebezpečí smrti. 24Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet [ran] bez jedné. 25Třikrát jsem byl zbit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, strávil jsem noc a den v moři. 26Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od [vlastního] národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích na poušti, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry; 27v námaze a únavě, často v bděních, o hladu a žízni, často v postech, v chladu a nahotě. 28Kromě těch vnějších věcí [je tu ještě] to, co proti mně povstává každý den: péče o všechny sbory. 29Kdo slábne, abych [já] neslábl? Kdo se pohoršuje, aby mě [to] nepálilo? 30Musím-li se chlubit, budu se chlubit svými slabostmi. 31Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, jenž je požehnaný navěky, ví, že nelžu. 32V Damašku hlídal místodržitel krále Aréty město Damašských, neboť mě chtěl zajmout. 33Byl jsem však spuštěn v koši oknem v hradbě a [tak] jsem unikl z jeho rukou.